Bývalý zahraniční student filozofické fakulty, Roman Radetskyy se konkrétně nachází na Ukrajině poblíž Lvova. Napadlo mě, vzhledem k současné situaci, udělat s ním rozhovor a získat tak tak přímé svědectví o aktuálním dění.
Redaktor: Jaký jsi na Západočeské univerzitě studoval obor?
Roman: Studoval jsem filozofii.
Redaktor: Jak bys hodnotil svůj pobyt na ZČU a celkové pocity ze studia?
Roman: Potkal jsem spoustu úžasných lidí a líbil se mi přístup učitelů na univerzitě. To by bylo na několik normostran… (smích). V Česku občas i pracuji nebo jezdím za mámou, teď ale opustit zemi nemůžu.
Redaktor: Můžeš nám hned v úvodu popsat, co z tvého pohledu vedlo k ruské invazi a říci nám něco o historii…třeba i o roce 2014?
Roman: Dlouho rozprávět o dějepisu nemá podle mě cenu, protože to si každý dokáže přečíst na Wikipedii. Důležitější je, myslím, doba nezávislosti Ukrajiny. Tady je důležité to, že u nás sovětská okupace trvala 70 let, takže během tak dlouhé doby velkou část Ukrajinců rusifikovali. To zahrnuje likvidaci inteligence a vzdělaných lidí. Ale taky to, že pokud si chtěl člověk v jakémkoli odvětví udělat kariéru, musel mluvit rusky. Pak už v době nezávislosti na tom ukrajinský jazyk a samotná kultura nebyly zrovna dobře. Třeba já, člověk narozený v nezávislé Ukrajině, umím mluvit rusky, a to i přesto, že jsem ruštinu nestudoval.
Je to protože pohádky, filmy a počítačové hry byly většinou v ruštině, ukrajinský dabing byl buď k sehnání o něco později nebo nebyl vůbec. I teď, když se chcete podívat na nový díl Hry o trůny, tak musíte umět anglicky nebo čekat delší dobu na ukrajinský dabing anebo se na něj podívat v ruštině. Je tomu tak, protože ruštinou mluví více lidí a Ukrajina až donedávna neprováděla potřebnou podporu rozvoje ukrajinského jazyka. Tohle se týká toho, proč se vůbec v Ukrajině mluví také rusky. Je to důležité, protože ruská hranice končí tam, kde se mluví rusky. Tam, kde je rusky mluvící populace, tam je třeba ji „zachránit“. Připomenu, že logiku u Rusů očekávat moc nelze.
Co se týče roku 2014, tak Janukovyč a jeho vláda delší dobu ničili ukrajinskou armádu zevnitř. Pak, když ukrajinský národ pochopil, že něco není správně, už bylo pozdě. Stálo to hodně sil…udržet si vůbec demokracii. Během toho jsme však nebyli připraveni bránit se útoku Ruska, čehož oni hbitě využili.
Redaktor: Chápu správně, že na západě Ukrajiny v okolí Lvova, kde bydlíš, byl po dobu války celkem klid?
Roman: Ano, opravdu se tady tolik nebombardovalo. Lvov samotný trefili třikrát, a to dokonce strategicky důležité budovy, což je u Rusů vzácné: továrnu kde opravovali tanky, opravnu letadel a skladiště s ropou. Ale každý den, a to dokonce několikrát denně, jsou slyšet sirény zaznamenávající nebezpečí ze vzduchu a rakety. A tohle je právě to nejhorší. Vnímám to jako psychologický útok na obyvatele. Skoro vždycky ten poplach zní v noci nebo nad ránem. To znamená, že rodiny s dětmi musí vstávat uprostřed noci a jít se schovat aspoň za dvě zdi, aby se ochránily. Sám jsem to zažil po několikáté a je to opravdu psychicky náročné.
Redaktor: Jak invazi vnímalo okolí a lidé kolem tebe?
Roman: První reakce byla panika, ale potom zvítězilo racionální uvažovaní. Jeli jsme do města nakoupit potraviny a vybrat peníze z bankomatu. S tím nebyl problém, nějakou tu frontu člověk vystát musel, ale to se dá přežít. Jednoduše jsme se dívali na zprávy a věřili, že naše armáda zvítězí, a to děláme i dneska. Nějakou dobu vůbec nejezdila městská doprava.
Pomohlo nám to, že fakticky válčíme již 8 let, takže více nebo méně každý byl připravený, že se to muže zhoršit, tedy alespoň teoreticky, fakticky nikdo z mého okolí nevěřil, že Rusko zaútočí. Taky ukrajinská propaganda je na velice vysoké úrovni, a to má velice dobrý vliv na morálku celého národa.
Redaktor: Zvažoval jsi, že bys šel bojovat nebo jsi pomáhal jiným způsobem?
Roman: O tom, že bych šel bojovat, jsem ani neuvažoval, protože nejsem voják. Ale u mě doma bydlela rodina (celkem osm lidí) ze severu Ukrajiny. Už se i vrátili, protože sever je již osvobozen. Teď u mě v domě bydlí lidi z východu, z města Rubižne, což je blízko u Ruska. Je jich šest, tři hasiči s rodinami. Oni zůstávali ve městě, do kdy to šlo. Když jim zničili poslední hasičské auto, tak zůstali a pomocí čerpadel poskytovali lidem vodu. Ale když lidi, co si šli pro vodu, začali ostřelovat, tak se rozhodli odjet, protože to nemá cenu. Jsou neuvěřitelně stateční. Divili se všemu. Například, že se u nás muže chodit venku večer, že u nás funguje elektřina a hlavně že je ticho a není slyšet střely.
Redaktor: Jaká je situace teď?
Roman: V tuhle chvíli, alespoň co já můžu pozorovat ve Lvově, lidi už tolik válku neřeší, protože člověk nemůže být v napětí neustále. To znamená, že lidi chodí normálně do práce, třeba i do restaurace a i do hospody (alkohol začali znovu prodávat před několika dny). Muže se být venku do 23:00. Snažíme se normálně fungovat, protože musí fungovat ekonomika. Lidi tam, kde je to možné, nemůžou sedět bez práce doma schovaní. Ve společnosti, kde já pracuji, několik zaměstnanců z ciziny zůstalo, i když samozřejmě většina odešla.
Redaktor: Co se týče Ukrajiny, hodně se mluví o korupci. Je to opravdu tak špatné?
Roman: Korupce tu bohužel je a není to nic pozitivního. Samozřejmě, že Ukrajina jako stát není perfektní. Ale právě tohle je částečná chyba vlády. Ty kraje, které jsou pod okupací již od roku 2014, byly už tak špatně financované z Kyjeva, hodně se kradly peníze. A tím pádem to bylo pro Rusko jednodušší přesvědčit místní obyvatele, že Ukrajina je špatná a že s Ruskem se budou mít jako prasata v žitě. A potom jim Medveděv řekl „peníze nejsou, ale vy vydržte!‘“.
Redaktor: Kdyby Ukrajina přistoupila na neutralizaci a odmítla vstoupit do NATO, souhlasil bys s tím?
Roman: V tuhle chvílí to možné není. Vstoupit do NATO není jednoduché, je tu spoustu podmínek. Teoreticky by ideální situace byla, kdyby se v minulosti našel nějaký prezident, který by dokázal hrát na dvě strany. Nějakým způsobem se držet co nejdále od Ruska, ale ne tak daleko, aby se náhodou neurazili a nezačali vyvádět. Myslím, že záminka by se našla tak jako tak. Rusové nás vidí jako svou državu a otroky. Tohle postavení nedává možnost zůstat neutrální, pokud nechcete být součástí Ruska…
Redaktor: Jak jsi spokojený s prezidentem Zelenským a jeho činy?
Roman: Zelenskyj dokázal sebrat profesionály, kteří se vyznají ve svém oboru. Třebaže zatím není zkušený politik, dokázal najít lidi, kteří ty zkušenosti mají. Je důležité, že je věrný svým přátelům a svému týmu. Prý ještě když byl mladý herec, tak mu nabídli dobře placenou práci v Moskvě, ale on nesouhlasil a zůstal na Ukrajině v malém městečku. Loajalita je hodně důležitá.
Redaktor: Jaký si myslíš, že bude budoucí vývoj událostí? Mluví se o tom, že se ruská armáda snaží odstřihnout Ukrajinu od moře a zaútočit na Oděsu?
Roman: Určitě potřebují alespoň nějaké vítězství, aby se měli čím pochlubit před obyvateli. Myslím, že se válka protáhne dlouho, třeba i několik let. Otázkou je, jak dlouho vydrží materiální podpora z jiných zemí. I v případě vítězství se Ukrajina musí připravovat, protože, když teď zvítězíme, tak dejme tomu za pět až šest let můžeme očekávat další útok, a ten bude horší, protože rusové budou mít zkušenosti a budou lépe připraveni.
V současné době je úspěch, že jsme se ubránili, ale zase návrat území, které bylo okupováno již od roku 2014 pravděpodobně není možný. Pro budoucnost je důležité, aby se EU zřeklo jakékoliv spolupráce z Ruskem, to znamená žádný plyn a žádná ropa z Ruska, ale to taky potřebuje čas.
