Být tou nejlepší verzí sebe samého. Naplnit svůj potenciál. Usilovat o vlastní rozvoj. Dostat se z bahna neřestí a stát se lepší člověkem. Nalézt cíl, za kterým jít. To jsou témata většiny selfhelp knih a videí. Seberealizace se stala individuálním a globálně posvěceným úkolem každého jedince.
Je tu dnes neuvěřitelný výběr možností mezi produkty v oblasti sebezdokonalování a vlastního rozvoje. Fakt, že si člověk může poslechnout radu od úspěšných lidí z celého světa, je naprosto úžasný. Nezměrný zdroj poučení a sdílení odlišných perspektiv na život, může náramně pomoci. I přesto jsou zde určité nástrahy, o kterých bych se rád zmínil. Předně je trh sebezdokonalování nesmírně výdělečným odvětvím. A kritici poukazují právě na tuto skutečnost a z ní vyplývající závěry. Profituje z vás průmysl více, když jste šťastní a spokojení? Ne, naopak tak činí, když se neustále cítíte nenaplnění a máte potřebu ‘‘svépomoci‘‘ skrze cizí ruku.
Semináře, podcasty, knihy a různé druhy coachingu. Vše může sloužit jako skvělá inspirace a pramen osvojení si znalostí. Také se z toho může stát obsesivní forma konzumu. Zde pak nastupuje iluze progresu a zacyklení se ve falešném rozvoji. Namísto hlubokého zamyšlení, uzavření se do sebe samého, si pustím několik motivačních videí či podcastů. Pak si můžu s klidem odpočinout a říci si: ‚‚Dneska jsem na sobě fakt zamakal!‘‘ Jenže je to mnohdy forma prokrastinace, kdy se upínáme k vnějšímu zdroji, jako ke spásnému vysílači. Neochota v tichu střetnout sám sebe může vést k vybudování falešné představy o sobě samém.
Zde se nám zase představují inspirativní citáty a moře toxické pozitivity. Vyhýbání se jakékoli negativitě a převádění veškeré zažité zkušenosti v pozitivní mnohdy brání skutečnému osobnímu rozvoji. Smutek, selhání a frustrace prostě k životu patří. Autenticky a naplno prožít tyto emoce není příjemné, ale dá se z nich vytěžit strašně moc. Člověk je pak více realistický, schopný posunout se dál a porozumět sám sobě.
Někdy je mírná forma deprese víc než žádoucí. Utkat se během probdělé noci se svými děsivými myšlenkami a soukromou vizí svého pekla umožňuje často úlevu a možnost vylézt z postele jako někdo jiný. Ve snaze po vlastním zdokonalení je potřeba si položit důležitou otázku. Zkonzumoval jsem více, než jsem opravdu udělal? Zlepšuji se, nebo se vznáším v umělé bublině chorobného snění?
Pokud bych měl z osobní zkušenosti něco doporučit, nelze nezmínit klasiku Jordana Petersona: 12 Rules for Life. Až na chvílemi přehnané opěvování patriarchální struktury společnosti se kniha skvěle čte a většina pravidel dává smysl a je opravdu jakýmsi protijedem proti chaosu. Až na pravidlo 12: „Pokud narazíte na kočku, pomazlete se s ní.“ Toxoplazmóza není banální onemocnění a varuje před ní dnes již veřejně známý český vědec Jaroslav Flegr. Takže to hlazení venku se potulujících koček stojí za zvážení.
Rovněž se mi zdá dobrý přístup Paula Cheka. V jeho videích najdete užitečná bioenergetická a uzemňující cvičení. Také rady ohledně nalezení životního poslání. Jednoduše řečeno, pokud nejste schopni stanovit si cíl a nemáte žádný sen, zaměřte se na svou noční můru. A postupnými kroky udělejte vše pro to, aby nenastala a vy jste se nedostali tam, kde nechcete být. Pokud si ale chceme stanovit cíle, není dle něj rozumné stanovit si je pro daný rok nebo časový blok, který je větší než 50 % toho, čeho jsme objektivně dosáhli v předchozím časovém nebo ročním bloku.
Dále stojí za zmínku David Goggins. Muž, který třikrát úspěšně absolvoval Hell week u Navy Seals, což je v podstatě forma mučení, kdy si tělesně i mentálně sáhnete na dno. Ve své knize Can’t Hurt Me vyzdvihuje nutnost udělat každý den alespoň hodinu něco těžkého. Něco, co opravdu nemáte rádi, co vám je proti srsti. Něco, u čeho člověk musí vynaložit úsilí a stojí to mnohdy za….za nic. Nemusíte hned omdlít v průběhu maratonu. Dá se například začít čištěním zubů levou rukou nebo čtením Hegela. To, že Mark Wahlberg vstává v půl třetí ráno, je jistě obdivuhodné, ale nemusíte se cítit provinile, když si dopřejete více než 6 hodin spánku. Je prostě dobré, nastavit si svůj vlastní standard a zdolat sám sebe krůček po krůčku.
