Fejetony, Nezařazené, Ze studentského života

U nás ve městě

Nedávno jsem se z úst jinak velice sympatického šéfredaktora doslechla, že mladí, kteří sledují místní politiku a místní dění ve svém okolí, by museli být nejspíš postižení, aby je tato témata v jejich letech zajímala.
A jelikož patřím do oné skupinky „postižených mladých lidí”, ráda se chopím příležitosti a budu referovat, i s nemalou dávkou hořkosladké ironie, něco málo o dění ve svém městě, kde jsem vyrůstala a kde i nyní žiji.

Musím však i přes své velké zklamání použít výstižného hesla „tady chcípl pes“. Sedmitisícová obec s rozšířenou působností nemá vlastně nic moc co nabídnout; tedy s výjimkou jediné (a ke všemu ještě špatné) restaurace, jídelny, výborného atletického areálu, nově vybudovaného mokřadu, zatím nedostavěné haly, dvou takřka vyloučených lokalit a rozrůstajícího se podílu asijských obyvatel, kteří tu skupují nemovitosti ve velkém. Mokřad i hala pak byly zřejmě vybudovány pouze pro hezkou image dlouholetého starosty odcházejícího z funkce. (Mimo tyto počiny za ta léta  městu příliš prosperity nezajistil. )

Čím se ovšem město může pyšnit, je facebooková stránka, na které jsou velmi aktivní samotní obyvatelé města. Každý zde může vyjádřit svůj svobodný názor k novinkám ve zdejším okolí. Ovšem tyto informace, a zejména pak samotné vyjadřování občanů města, vám zcela jistě sníží inteligenční kvocient o desítky bodů a donutí vás vyhledat podnájem ve dvacet kilometrů vzdáleném městě (i přes dvojnásobné nájemné).

Když opominu desítky příspěvků o ztracených mazlíčcích, nespočet otázek typu zda-li někdo neví, jestli má obvodní lékař dovolenou, proč se dotyčnému ztratil ze zahrady vánoční sob nebo jestli nemá někdo zájem o grilovaný hermelín, se zde nacházejí i příspěvky směřované na město, stejně jako reakce města směrem k občanům.

V této sekci bují například diskuze o tom, jak si mohlo město dovolit zlikvidovat dětská hřiště. Průměrně inteligentního občana by napadlo, že ta dřevěná hřiště jsou tam již přes deset let, a tudíž bylo potřeba je vyměnit za nové. To však dle komentářů mnoho lidí opomenulo. Občany ale napadaly další možné scénáře, například: „Asi nesplňují normy EU nebo stát potřebuje ocel (vysmátý smajlík).” Jako skutečně? V našem městě přece nebyly dětské prolézačky z oceli. Jediné uskupení, které mohu nazývat „prolézačkou z oceli“ se nachází v nedalekém kovošrotu a silně pochybuji, že by je EU schválila a zpřístupnila pro děti. To je, myslím si, jasný argument pro nepřijetí tohoto názoru.

Další varianta zněla následovně: „Budou místo nich stavět baráky pro uprchlíky (vysmátý smajlík).” Když ponechám stranou takové morální hulvátství a nestarání se ani o vlastní děti, načež potom o jiné lidi, tak i přes to všechno jsou u nás dětská hřiště velká tři na tři metry, uprostřed sídlištních bloků, kde mimo jiné bydlí i on sám. Tudíž tuto odpověď též považuji za neuspokojivou.

A poslední vybraný komentář zní: „Proč se zrušil skatepark? Teď děti skáčou na koloběžkách za Lidlem, tam odtud je také vyhánějí. Co na to říct?” U čtení tohoto komentáře mě lehce bolí u srdce. Nejen, že je tato otázka zcela mimo téma, ale ještě ke všemu se zmiňovaný skatepark zrušil právě kvůli sportovní hale, o které jsem mluvila výše. Takže nejen že se tu za cca patnáct let moc nezměnilo, ale o jedné ze dvou investic města do společenského a kulturního rozmachu neví ani samotní občani?

To mě přivádí k otázce, jestli je město špatné kvůli lidem, kteří v něm žijí, či lidé kvůli městu, které nic nedělá, a tak nějak se s tím i občané smířili, a proto jsou vůči každé změně skeptičtí.

Můj názor je, že pokud chceme žít lepší život ve městě, tak bychom s tím měli dělat něco my sami, my občané. To lidé mohou změnit dění ve svém městě, ať už prostřednictvím voleb, sportovních kroužků či sdružení. Na základě našich požadavků se město utváří a jde směrem, který si přejeme. Nikdo neříká, že je to jednoduché, ale je to možné. Špatní a neaktivní občané jsou zkázou pro rozvoj města a pro město samotné, a to už věděli i staří Řekové.

Tagged ,

About Kateřina Fišerová