Kultura, Kultura / Události, Tipy pro studenty, Úvahy a zamyšlení, Zajímavé

Původ chasidismu

Hluční Židé a jejich původ

Při sledování filmů o Židech či návštěvě Izraele v době židovských svátků si může pozorný divák povšimnout jisté skupinky tradičně oděných mužů. Jeho pozornost upoutají hlavně jejich známé chlupaté pokrývky hlavy označované jako „štrajml“ (z jidiš: „שטרײַמל“) a jejich charakteristické emocionální prožívání víry skrze hlučné tance a zpěvy.

Jedná se o skupinu tzv. chasidských Židů, pro něž je toto emotivní projevování své víry téměř základním principem jejich myšlení. Chasidismus vznikl v 18. století ve východní Evropě v reakci na odpor k nezáživnému a strohému slavení tradičních svátků a konzervativnímu výkladu Tóry a židovského práva. Pro jednoduché přirovnání tak lze chasidy přirovnat k některým křesťanským protestantským směrům jako např. letniční hnutí, které se rovněž snaží odpojit od klasického navštěvování kostelů a poslechu monotónního kázání.

Rozšíření popularity chasidů

Pro většinu světa chasidismus „objevil“ či zpopularizoval židovský filozof Martin Buber, který na toto téma napsal několik knih. Pro širší veřejnost lze doporučit jeho knihu „Chasidská vyprávění“, v nichž představuje beletrickou formou každodenní život chasidů a některých významných osobností tohoto hnutí. Z těch lze jmenovat např. Jisraela ben Eliezera, známého jako Ba’al Šem Tov, jehož lze označit za jakéhosi zakladatele tohoto hnutí.

Nejednotné náboženské hnutí

Chasidismus je také typický svým rozdělením na tzv. „dynastie“, kdy titul rabína (vůdčího představitele) daného směru chasidismu dědičně získávají potomci zakladatele onoho směru. Převážně ve východní Evropě tak vznikly dynastie jako Belz (vzniklý na území dnešní Ukrajiny), Satmar (dnešní Rumunsko), nebo nejznámnější Ljubavič (dnešní Bělorusko), která se stala i součástí vnitrožidovských sporů a kontroverzí.

Posledním rebem (specifická forma označení rabína chasidských směrů) byl kontroverzní Menachem Mendel Schneerson. Ten hnutí ljubavičských chasidů vedl od roku 1950 až do své smrti v roce 1994. Nezanechal po sobě žádného potomka a tak je ljubavičská dynastie de facto vymřelá, ačkoliv své následovníky stále má a dokonce tito následovníci tvoří výraznou část chasidského judaismu. Kontroverze vzbuzovala Schneersonova netradiční misijní činnost, kdy se snažil chasidismus šířit i mezi ty Židy, kteří na svou víru zanevřeli a stali se ireligiózními. Sám tyto konvertity vítal a vysoce si jich cenil. Jednou se setkal s jedním konvertitou a tlumočníkovi řekl „sdělte mu, že je mnohem více posvěcený Bohem než vy [tlumočník] nebo já.“ Po celém světě zakládal centra ljubavičského chasidismu, která kromě šíření jeho učení měla také organizovat humanitární činnost. Pro rebeho byl charakteristický zvyk, kdy návštěvníkům rozdával jednodolarové bankovky na znak své humanitární činnosti. Ovšem asi nejkontroverznější částí Schneersonova života je to, že jej mnoho následovníků považovalo za Mesiáše, což je dodnes velmi polarizující postoj. Úcta k jeho osobě je mezi následovníky ljubavičského chasidismu stále silná.

Rebe se ale snažil i o náboženskou osvětu nežidovské populace. A to skrze nabádání k dodržování tzv. sedmi noachidských přikázání (hebrejsky micvot) – univerzálního morálního kodexu, který Bůh podle tradice svěřil Noemovým potomkům (z nichž měly vzejít i nežidovské civilizace a národy). Tato přikázání měla umožnit ostatním národům žít spravedlivý a mírumilovný život i bez nutnosti přijmout židovské náboženství.

 

Oněmi sedmi noachidskými přikázáními jsou: 

 

  • nezapírej Boha a neklaň se modlám,
  • nerouhej se proti Božímu jménu a neproklínej jej,
  • nezabíjej,
  • necizolož,
  • nekraď,
  • nepožívej maso z živého zvířete,
  • ustanovuj soudy a starej se o spravedlnost ve světě.

 

Chasidismus tak představuje jeden z nejznámějších, nejkontroverznějších ale zároveň nejvíce fascinujících směrů judaismu. Je to směr, kde se míchá snaha o očistu a návrat k původnímu náboženství, smíchaný s důrazem na aktivní prožívání víry místo slepého a strohého dodržování pravidel a tradic. Věřící musí chápat, co v daný den či svátek slaví a prožívat to. Ne pouze zapálit svícen, uklonit se a pak se vrátit k vlastním zájmům a koníčkům.


Zdroje informací a obrázků:

Tagged ,

About Michal Konvalinka

Studuji historii na Katedře historických věd FF ZČU. Nejvíce se zajímám o kulturní a duchovní dějiny střední a východní Evropy, vznik moderních národů, židovské dějiny a křesťanství. Historie zahrnuje veškerý můj život — od trávení volného času v muzeích až po poslech historických podcastů.
View all posts by Michal Konvalinka →

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *