Reportáže, Z našeho oboru, Zajímavé

Zemřela Dita Krausová

Dne 18. října 2025 nás ve věku 96 navždy opustila přeživší holocaustu Dita Krausová. Její příběh je popsaný např. v knize španělského spisovatele Antonia Gonzáleze Iturbeho Osvětimská knihovnice a pod touto přezdívkou si Ditu pamatuje celý svět. Během věznění v terezínském ghettu a posléze v terezínském rodinném táboře v Auschwitz-Birkenau se totiž starala o zdejší sbírky knih určené pro vězně.

Dita Krausová, 1942Narodila se jako Edith Polachová 12. července 1929 v Praze do asimilované židovské rodiny právníka penzijního úřadu Hanuše Polacha a ženy v domácnosti Elisabeth Polachové (roz. Adlerové).

Život pro mladou dívku plynul zcela bez problémů, dokud nepřišla nacistická okupace a následné rozšíření norimberských rasových zákonů i na území jimi zřízeného Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1940 tak Dita přišla o možnost studovat ve škole s ostatními dětmi a musela místo toho docházet na kroužky organizované Židovskou obcí v Praze. Důležitou roli v jejím životě hrál německý Žid a sionista Fredy Hirsch. Ten na pražském sportovišti Hagibor (z hebr. slova pro “hrdinu“) pořádal kulturní a sportovní akce pro židovskou mládež. Děti mohly vedle sportu také číst, malovat, recitovat nebo zpívat.

V roce 1942 nacisté Ditu společně s jejími rodiči transportovali do ghetta v Terezíně, kde musela pracovat v zemědělství. O rok později ji s rodiči nacisté transportovali do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, konkrétně do sekce BIIb známou také jako “Terezínský rodinný tábor“. Jednalo se o část tábora, kde vězni nečelili každodenním útrapám a měli relativně pohodlné podmínky pro život, což byl především plán osvětimské garnitury, která si od tohoto rodinného tábora slibovala především utajení skutečných zvěrstev před očima inspekce Mezinárodního Červeného kříže.

Opět zásluhou Fredyho Hirsche se Dita stala knihovnicí zdejší sbírky knih pro děti a mládež, čímž si později vysloužila onu přezdívku „osvětimské knihovnice“. I přes relativně mírné podmínky rodinného tábora zde Dita ovšem přišla o otce.

V táboře následně zůstala přes rok, než ji nacisté v roce 1944 během selekce společně s matkou vybrali na nucené práce do rozbombardovaného Hamburku. Zde musela uklízet sutiny, které zbyly po budovách zničených během spojeneckého bombardování v rámci operace Gomora.

Zbytek války nakonec Dita prožila v otřesných podmínkách koncentračního tábora Bergen-Belsen, který v této době nechvalně proslul především jako místo, kde vězně zabíjel hlad a všudypřítomné nemoci (především tyfus). O život zde přišel např. český malíř a spisovatel Josef Čapek (tvůrce slavných příběhů o pejskovi a kočičce a starší bratr o něco slavnějšího autora Karla Čapka) a Anne Franková (autorka slavné deníku, jenž se po válce stal jedním z nejdůležitějších primárních zdrojů informací o každodennosti nacistické perzekuce) s její sestrou Margot.

Konce války se Dita naštěstí dožila i přesto, že onemocněla na tyfus. Z nemoci se dostala. Bohužel její matka Elisabeth na následky špatných podmínek v táboře zemřela dne 29. června 1945.

Po válce se Dita vrátila do nově obnoveného Československa, kde se setkala s dalším přeživším holocaustu Otou Krausem, s nímž se v roce 1947 vzali. Nástupem komunistů k moci ale skončily jakékoliv vyhlídky na lepší budoucnost v Československé republice a tak se Dita a Oto v roce 1949 odstěhovali do Izraele do kibucu poblíž Netanji. Dita pracovala v opravně obuvi a Ota jako učitel angličtiny.

Po manželově smrti v roce 2000 se Dita urputně starala o jeho dílo, které zahrnuje několik povídek a knih o holocaustu, a tomuto úkolu se věnovala až do svého skonu 18. října 2025.

 

Nechť její památka žije navždy.

 

Zdroje informací a obrázků:

 

Doporučená literatura:

  • KÄMPER, Dirk. Fredy Hirsch a děti holocaustu: příběh zapomenutého německého hrdiny. Přeložil Dušan ŠPITÁLSKÝ. Historie. Praha: Academia, 2022.
  • ITURBE, Antonio G. Osvětimská knihovnice. Přeložil Štěpán ZAJAC. Praha: Akropolis, c2013.
  • KRAUSOVÁ, Dita. Odložený život: skutečný příběh osvětimské knihovnice. Přeložil Dagmar LIEBLOVÁ. Praha: Ikar, 2018.

About Michal Konvalinka

Studuji historii na Katedře historických věd FF ZČU. Nejvíce se zajímám o židovské a kulturní dějiny, holocaust a historické kořeny pravicového extremismu. Věnuji se také studené válce. Historie zahrnuje veškerý můj život od trávení volného času v muzeích, až po poslech historických podcastů.
View all posts by Michal Konvalinka →

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *