Láska z perspektivy sociologické vědy

Blíží se Valentine’s Day 💗, proto s vámi chci mluvit o lásce. Láska má různé podoby, např.: mateřská láska, romantická láska, láska k sobě samému atd. V dětských pohádkách a animovaných filmech je láska zobrazována jako magická síla, která přemáhá zlo. Ve starším věku se setkáváme s tím, že v literatuře a kinematografii je láska zobrazována jako „bláznivý cit“, kvůli kterému je člověk schopen udělat cokoliv. Víte, kolik existuje příběhů o nešťastné nebo zakázané lásce? Stačí si vzpomenout na Shakespeara a jeho dramatický příběh Romea a Julie, kde vidíme, že láska nezná hranic – tomuto citu je jedno, zda vaše rodiny mezi sebou válčí. Ach, tolik dramatu…🫠

Navrhuji se však na lásku podívat z pohledu racionální a kriticko-reflexivní analýzy. V tomto článku bych chtěla zkoumat lásku bez „růžových brýlí po zásahu Amorova šípu“, ale jako další společenský fenomén, který s nadšením studují sociologové.

V sociologii je láska vnímána jako komplexní fenomén, který má vliv na sociální instituce a společenské normy. Lze dokonce říci, že láska je sociálně strukturovaný fenomén. Sociologové tvrdí, že naše představy o lásce nejsou vrozené nebo univerzální, ale závisí na kulturních faktorech a změnách historického vývoje. V teorii sociálního konstruktivismu se tvrdí, že láska je výsledkem určitého kulturního kontextu, který se mění v čase a prostoru. Historické představy o lásce prošly zásadními změnami. To, co se považovalo za lásku ve středověku nebo v tradiční společnosti, se může výrazně lišit od současných romantických ideálů. V postmoderní době byla láska častěji vnímána jako něco, co nemůže vzniknout samo o sobě, ale je podmíněno rodinnými tradicemi a tím, co řeknou lidé kolem. V současné společnosti se láska stává více individualizovaným a osobním vztahem, spojeným s romantickým ideálem, který klade důraz na emocionální uspokojení a výběr partnera.

Láska představuje klíčovou složku rodinných a manželských institucí, které jsou předmětem zájmu sociologů. V minulosti se manželství a partnerské vztahy často utvářely na základě ekonomických, politických či kulturních faktorů, přičemž romantická láska byla považována za méně důležitou nebo dokonce irelevantní. S nástupem romantického hnutí v 19. století začala být láska vnímána jako hlavní motiv při výběru životního partnera. Sociologové, jako například Émile Durkheim, zdůrazňovali, že moderní společnost vyžaduje nový přístup k lásce a manželství. Durkheim viděl manželství jako základní instituci, jež zajišťuje stabilitu společnosti, a zároveň upozorňoval, že romantická láska se stává normou orientovanou na individuální potřeby.

Také bych ráda zmínila citát význačného filozofa, sociologa a psychoanalytika Ericha Fromma:

„Láska není jen vztah k někomu; je to můj postoj, má orientace charakteru, která určuje vztah mého světa jako celku.“

Umění milovat

Tento citát vyjadřuje hluboké pojetí lásky, které přesahuje tradiční chápání lásky jako vztahu mezi dvěma konkrétními lidmi. Ve své práci Umění milovat Fromm zdůrazňuje, že láska není pouze emocionálním prožitkem nebo romantickým pocitem, ale představuje způsob, jakým se člověk orientuje ve světě a k ostatním lidem. Z pohledu Fromma láska není jen „něco“, co dostáváme nebo dáváme druhým, ale je to způsob, jakým přistupujeme k životu a světu. Tento postoj může obohatit nejen osobní vztahy, ale i naši schopnost řešit životní problémy, konflikty a výzvy. Když Fromm mluví o lásce jako o orientaci, naznačuje tím, že láska má potenciál změnit způsob, jakým se člověk vztahuje k ostatním, k sobě samému a k širším společenským strukturám.

Láska nikdy není neutrální, pokud jde o genderové role. Filosofky, jako například Judith Butler nebo Simone de Beauvoir, se ve svých studiích zaměřily na to, jakou roli hraje láska v partnerských vztazích a jak by se lidé měli chovat v závislosti na jejich pohlaví. Ve většině společností jsou ženy a muži socializováni do odlišných rolí, což může ovlivnit jejich schopnost a způsob prožívání lásky. Ženy jsou často vychovávány tak, aby se staraly o emoce a vztahy, zatímco muži se mohou soustředit na ekonomické a praktické aspekty vztahů. Tato dichotomie se může projevovat v mnoha aspektech lásky, jako jsou očekávání od partnerství, dynamika v rodině nebo způsoby vyjadřování citů.

Sociologové také analyzují, jak kapitalismus ovlivňuje představy o lásce. V postindustriálních společnostech, kde dominuje spotřebitelství a individualismus, se láska stává součástí širší tendence, kdy jsou osobní vztahy a láska stále více zprostředkovány trhem. Fenomén „lásky jako zboží“ se projevuje například ve vzrůstu popularity seznamovacích webů a aplikací, kde jsou vztahy a láska často vnímány jako služba, kterou lze „zakoupit“ za určité úsilí nebo finanční investice. Eva Illouz poukazuje na to, jak globalizace a rozvoj masové kultury vedou k idealizaci romantické lásky jako něčeho, čeho lze dosáhnout správným výběrem, spotřebou a vizuálními reprezentacemi. Tento tlak na „ideální“ vztahy může vést k frustraci a diskomfortu, pokud realita neodpovídá mediálním ideálům.

Láska je sociálně podmíněný fenomén, který se mění v čase a prostoru. Není pouze individuálním citem, ale také součástí širších společenských struktur. Historicky prošla významnou proměnou – od pragmatických svazků k romantickému ideálu. Současně je ovlivněna genderovými rolemi, kapitalismem a globalizací, které formují naše představy o vztazích. Tak máme představu, že láska není jen o emocích a pocitech nebo pouze jádrem všech dramatických filmů, ale je to něco víc, co vyžaduje reflexivní analýzu. A co pro vás znamená láska? 😊

Také se můžete podívat na video na YouTube o moderních vztazích v našem světě “Sociological Perspectives on Romance, Love and Modern Relationships” https://www.youtube.com/watch?v=_rb1PBEPLLc

Zdroje: