Proč studovat filosofii? Protože nabízí myšlenky, které můžete uplatnit při každém rozhodnutí, které kdy uděláte. Existuje známý výrok, připisovaný filosofovi Albertu Camusovi: „Mám se zabít, nebo si dát šálek kávy?“ Na tuhle otázku vám lidé z FAVky odpověď nedají.
Filosofové, obzvlášť ti evropští, bývají často těžko srozumitelní. Jeden z nich, John Searle, se jednou zeptal Michela Foucaulta, proč francouzští filosofové píšou tak složitě. Foucault odpověděl, že ve Francii vás nikdo nebere vážně, pokud jste příliš snadno pochopitelní. Největší problémy vám ale pravděpodobně způsobí někteří starší němečtí filosofové. Kantova Kritika čistého rozumu a Hegelova Fenomenologie ducha jsou pověstné svou obtížností. Pochybuji, že Hegela opravdu chápe kdokoliv, včetně Hegela samotného.
Při čtení složitých textů je někdy nutné postupovat větu po větě. Pokud narazíte na pojem, kterému nerozumíte, mějte po ruce slovník filosofických termínů. To se hodí zejména u Hegela nebo Heideggera, kteří vymysleli několik neologismů, které mohou být těžko srozumitelné. Najděte si seznam jejich pojmů a definic, abyste se neztratili.
Občas se ale stává, že i když rozumíte všem použitým termínům, pořád nechápete, co se autor snaží sdělit. V takovém případě začněte s tím, čemu rozumíte, a zkuste nejasné pasáže interpretovat v kontextu toho, co už dává smysl. U složitějších filosofů často najdete výkladové texty, které se snaží převyprávět originální dílo přístupnější formou. Je dobré jich konzultovat víc. Pokud je dílo přeloženo, podívejte se na různé překlady. Ptejte se také svého vyučujícího. Zkuste přepsat složité pasáže vlastními slovy. Pokud dokážete něco vysvětlit sami, znamená to, že tomu rozumíte.
Při psaní filosofického textu byste měli začít otázkou, ne stanoviskem. Nepokoušejte se za každou cenu dokázat předem daný závěr. Můžete mít určité podezření, ale měli byste k tématu přistupovat s otevřenou myslí a zvědavostí, co vaše bádání odhalí. Jinak vás může frustrovat, když zjistíte, že váš původní názor není v souladu s dostupnými důkazy. Argumentace v eseji není jako hádka na internetu nebo s někým osobně. Snažte se, aby váš text dával co největší smysl. Nesnažte se „vyhrát.“ Místo toho zkoumejte, co je nejlogičtější, a ne to, co potvrzuje vaše předsudky.
Francouzští intelektuálové Foucaultovy éry možná neměli v oblibě srozumitelnost, ale vy tím případem být nemusíte. Doporučuji, abyste na ni cílili. Když píšete esej, hned v úvodu uveďte, co budete obhajovat a jak bude váš argument strukturován. Jakmile máte osnovu, konzultujte ji s vyučujícím, zda jdete správným směrem. Po dokončení první verze ho požádejte o rady, jak ji zlepšit. Svůj argument pak přepracujte, aby byl co nejjasnější. Možná to zní překvapivě, ale hodně se o jasné argumentaci naučíte z diskuzí na internetu. Musíte se vejít do určitého počtu znaků a často diskutujete s lidmi, kteří jakoukoli nejasnost ve vašem vyjádření překroutí. Diskuze v těchto podmínkách je překvapivě dobrý cvik na to, jak formulovat argumenty stručně a jasně.
Pro ty, kteří chtějí začít s filosofií, je dobré zkusit knihu History of Western Philosophy od Bertranda Russella. Je to skvělý úvodní přehled starších filosofických textů. Je psaná pro široké publikum, snadno srozumitelná a Russell má poměrně dobrý smysl pro humor. Například cituje Nietzscheho výrok: „Když jdeš k ženě, vezmi si bič,“ a dodává, že devět z deseti žen by mu bič sebralo, což Nietzsche věděl, a proto se ženám vyhýbal a tišil svou uraženou ješitnost nevlídnými poznámkami. Jak vidíte, Russell není v hodnocení filosofií neutrální. To můžete považovat za výhodu nebo nevýhodu. Upozorňuji ale, že kniha byla napsána v roce 1945, takže nezahrnuje většinu filosofie 20. století.
Pokud chcete aktuálnější úvodní text, doporučuji A New History of Western Philosophy od Anthonyho Kennyho. Není tolik zábavná jako Russellova kniha, ale mnohem neutrálnější a obsáhlejší.
Výborným online zdrojem je Stanfordská encyklopedie filosofie. Najdete tam články na jakékoli téma, o kterém si chcete udělat rychlý přehled.
Mnoho lidí, kteří na univerzitě studují filosofii, se nakonec nestane profesionálními filosofy. Znám spoustu lidí, kteří si zvolili politologii, protože ji považovali za nejlepší přípravu na právnickou školu. Podle mě by ale bylo lepší studovat filosofii a jako vedlejší obor si vzít politologii, protože filosofie vás naučí formulovat přesné argumenty. To je jedna z možných kariérních cest.
Další možností je výuka. S magisterským titulem vás může univerzita zaměstnat jako lektora filosofie. S doktorátem se pak můžete dostat na dráhu stálé profesury, i když to obvykle znamená specializovat se na dost abstraktní témata. A samozřejmě, vždycky můžete zveřejňovat své myšlenky na internetu a doufat, že vám za ně lidé zaplatí. Můžete si založit blog nebo YouTube kanál. To je ale asi nejméně jistý způsob, jak sei filosofií uživit.
