Filozofka Mary Wollstonecraft byla matkou první vlny feminismu v 18. století. Dlouho snášela kritiku a výsměch, měla problém s tím, aby ji někdo bral vážně a dokonce politik a spisovatel Horace Wapole ji nazýval hyenou ve spodničce – nebyla prý dost ženou, dámou a nestyděla se hlásat feministické názory.
S rostoucím zájmem o feminismus v posledním desetiletí, se zájem o tuto zakladatelku a průkopnici exponenciálně zvýšil, dokonce si zasloužila status feministické ikony za vášnivé prosby za lidská práva a za jedno z prvních a zároveň nejčtenějších prohlášení a programů feminismu. Pojďme se blíže podívat na to, jak je tato hlavní představitelka britského feminismu zobrazována a vnímána veřejností.
Vzdělávání jako politika
Mary Wollstonecraft se narodila roku 1759 a vyrůstala vedle matky, která trpěla pod rukama násilnického otce. Mary jako vášnivá čtenářka, která však byla frustrovaná omezenými možnostmi vzdělání pro dívky, se rozhodla vzdělávat sama. Se svou sestrou otevřela denní školu pro dívky v Newington Green, kde se zaměřovaly na morálku, výchovu a vzdělávání mladých dívek, čímž vytvořily cestu ke změně. Pro Wollstonecraft bylo vzdělání politické.
Jelikož zastávala francouzskou revoluci, doufala Wollstonecraft v podobný posun k demokratickému republikanismu i v britské politice – posléze ve vzdělávání. Veřejně se vyjádřila i proti politikovi a filozofovi Edmundu Burkemu, který odsoudil revoluci a bránil britskou monarchii. Toto jednání spustilo pamfletové války, které vyústily ve stovku reakcí na Burkeho. Na stranu Mary se postavil i Thomas Paine, společně hájili doktrínu přirozených práv. Nikoho ale nenapadlo rozšířit toto myšlení o racionálním myšlení a schopností nezávisle myslet a tedy soudit, i na ženy. Mary tvrdila, že ženy jsou stejně schopné získat tyto schopnosti a ctnosti (kterými myslí morálku, pokoru, sebekázeň a ochotu) a těžit ze vzdělávání, pokud mají šanci se rozvíjet a vzdělávat stejně jako muži.
Genderové normy jsou sociální konstrukt
Myšlenka sociálně konstruovaných genderů se často připisuje Simone de Beauvoir (feministce 2. vlny v 50. a 60. letech), ale Wollstonecraft ho přednesla už dříve, když se vyjadřovala k rozumu, který byl výhradně připisován mužům. Tvrdila, že racionální kvality nejsou přirozeně genderové a záleží na učení, formování prostředím a výchovou, vzdělání a kultuře. Když ženy dostávaly pouze omezené vzdělání, staly se z nich ženy s omezeným myšlením. To je to, co myslela, když řekla: „Osvoboďte je a rychle se stanou moudrými a ctnostnými.“
Jejím cílem bylo osvobodit ženy od toho, aby se musely soustředit na triviální úspěchy, které by z nich dělaly lepší manželky. Tohle je ale stále příliš často život, který ženy dnes žijí – chyceny ve snaze vymanit se z předpojatých představ o tom, kým a čím mohou být, co mají nosit, jak mají vypadat a čeho si na sobě mají vážit. Wollstonecraft prosazovala jednoduchou myšlenku, že ženy jsou plnohodnotné bytosti se schopností rozhodování a budování vlastní cesty. A revoluční charakter této myšlenky by se neměl podceňovat ani dnes. Za tuto myšlenku, že ženy jsou racionální bytosti s právem na sebeurčení, je třeba stále denně bojovat po celém světě. Je tomu tak v každém případě, kdy jsou ženy nuceny tvrdit, že nejsou předměty nebo majetek, že nebyly vytvořeny pro cizí potřebu nebo potěšení, že není oprávněné je vyloučit ze vzdělávání nebo politiky, nebo je jim zabraňováno vyjádřit svůj názor, ať už prostřednictvím zákonů, násilí, zastrašování nebo zesměšňování.
Osobní osvobození
Rovné zacházení je skutečně nezbytnou podmínkou pro pokrok žen, ale není to dostatečná podmínka pro svobodu žen. Sama Wollstonecraft se více zajímala o osobní osvobození.
Chtěla něco mnohem víc než možnost volit, účastnit se politického dění a vzdělávat se. Chtěla něco, co příliš často ženy po celém světě stále nemají: osvobození od předepsaných představ o tom, kdo nebo co mohou ženy být, od strachu být tím, kým skutečně jsou. Osvobození od útlaku definovat sebe sama a směr svého života. A to vyžaduje přístup k intelektuálním zdrojům a znalostem potřebným k rozvoji nezávislosti mysli. Toto je nejdůležitější poselství Wollstonecraft, které by mělo promlouvat ke každému bez ohledu na pohlaví.
