„Když už hovoříš, hovoř jasně; každé slovo pečlivě otesej, než jej vypustíš do světa.“
Oliver Wendel Holmes (1809-1894), americký spisovatel
Máte doma sbírku motýlů? Porcelánových slonů? Pivních tácků? Spoustu z nás sbírá nejrůznější předměty, většinou sloužící pro potěchu ducha. I já jsem se rozhodla jednu takovou sbírku založit, avšak spíše k rozdráždění oka k pláči. Co je veskrze nejsmutnější, svoji sbírku jsem střádala pouhý měsíc, nanejvýš dva, a nemohu na ni být hrdá. Jedná se totiž o – někdy až fatální – přehmaty českých médií.
Ano, chybovat je přirozené, ale do jaké míry? Vzhledem k tomu, že jsou média a obecně sdělovací prostředky stále jakousi mocnou neviditelnou rukou ovládající nás, mediální společnost, je přece zcela nepřípustné, aby redaktoři pokulhávali v základech, jako jsou třeba vyjmenovaná slova.
Možná se vlivem doby změnilo tradiční pojetí toho, k čemu zprávy slouží, ale stále tak nějak platí, že „co je psáno, to je dáno“. I když se média přesouvají velmi rychlým tempem na internet a sociální sítě, neměli bychom se smiřovat s tím, že nám pomalu, ale jistě přestanou být dostupné seriózní a především gramaticky korektní zprávy. Opravdu je snazší editovat příspěvek „visící“ na webu, než prosit na kilometry vzdálenou tiskárnu, aby pozastavila tisk. Jenže s pohodlností doby jde bohužel ruku v ruce pohodlnost autorů, kteří často považují dokonce za zbytečnost chybu ve svém „díle“ opravit; vždyť už to přece „stejně všichni viděli“.
Poměrně dramaticky bohužel ubývá redakcí v pravém slova smyslu, a tudíž i prostředků pro žurnalistiku na úrovni. Jedna osoba, mnohdy bez potřebného vzdělání, přirozeně nemůže zastat práci šéfredaktora, producenta, vedoucího rubriky a vydání či editora. Schází zde zkrátka klíčová kontrolní funkce toho, co určuje obsah média (Burton 2001, s. 129).
Budeme-li se držet zásady, že by měl člověk odpovídat stejnou formou, jakou byl osloven (Toksvig 2016, s. 113), může v reakcích na některé články nastat opravdový chaos a degradace lidského uvažování. Forma zprávy skutečně vypovídá ledacos o nejednom novináři. A ruku na srdce – slovy Toksviga, autora publikace o moderní etiketě – „v dnešní době kontroly právěpisu a grumotiky už se takové chyby objevovat nemusí“ (2016, s. 117).
(období září + říjen 2020)
