Kniha Eckharta Tolleho – Moc přítomného okamžiku (The Power of Now) se stala bestsellerem a je mnohými opěvovaná. Zaslouží si své postavení Goliáše v kategorii svépomocných knih? Již na obalu slibuje osvobození. Je tedy žádoucí se knize podívat na zoubek a zjistit, o co v ní vlastně jde.
Se svraštělým čelem, pln skepse, probíjím se skrze děkovná přání a dopisy čtenářů o tom, jak jim kniha změnila život. Konečně přichází úvod. Eckhart Tolle v něm vypráví okolnosti svého duchovního probuzení, ke kterému došlo v jeho 29. letech. Hned první dobrá zpráva. Ještě mám trochu času…
Poměrně autenticky pak Tolle přibližuje tehdejší nenávist k svému životu a existenci. „Už dále nemohu žít sám se sebou.“ Toto zjištění a jeho zvláštnost jej vedly k magické otázce, zda je opravdu jen jeden, nebo jsou dva. Ten, se kterým nemůže žít, a ten, který vážně je. Právě s konceptem skutečného Já Eckhart Tolle pracuje a udává cestu, jak se k němu dostat.
Kniha jde od úvodu ihned k jádru věci a opravdu upoutá pozornost. Skutečné osvícení je radost z Bytí a hluboký klid onu radost doprovázející. Dle Tolleho jsou prožívání jednoty s Bytím a radost z existence naším přirozeným stavem. Žádají si ale intenzivní vědomé žití v tomto okamžiku. O Bytí hovoří jako o stále přítomném životě a zkáze nepodléhající podstatě každé věci. „Bytí je vaší podstatou, je vám dostupné jako bezprostřední vědomí vaší existence, které předchází jakoukoli kvalifikaci.“
A jak se tedy napojit na toto Bytí? Především je potřeba umět utišit svou mysl. Přestat přemýšlet. Mysl je jako nástroj vskutku důležitá, ale problém nastává v momentě, kdy nám začne vládnout a my se s ní identifikujeme. Descartovo pověstné „Myslím, tedy jsem.“ je dle Tolleho strašlivý omyl, který vedl k falešnému ztotožnění člověka s jeho myšlením. Myšlení je prý jen částí naší nesmírné inteligence.
V čem spočívá cesta ke svobodě? Nejdříve je potřeba začít pozorovat své myšlení. Tím dle Tolleho aktivujeme vyšší úroveň vědomí. Mysl jsou totiž také emoce, jako projev energizovaných myšlenek. Stát se svědkem svých myšlenek rozhodně není jednoduché a chce to trénink. To je tedy cesta k postupnému dopracování se k pravému Já a k přítomnému okamžiku.
Naše falešné Já, jež Tolle nazývá Egem, vzniká na základě ztotožnění se s myslí. Jako nástroj přežití je nyní spíše parazitní. Ego redukuje přítomnost na cílené promítání se do budoucnosti, či přemýšlení o minulosti, skrze níž konstituuje naši představu o nás samých… Eckhart Tolle především zdůrazňuje, že existuje jen teď. Nepopírá užívání konceptu času v praktických záležitostech, ale navrácení se do vědomé přítomnosti, je dle něj jedinou cestou k osvobození. V tu chvíli nám prý život začne sám pomáhat. Příslib synchronicity zní podle mě doopravdy lákavě.
Tato kniha rozhodně není určena pro intelektuální čtení a zkoumat autorovo sdělení skrze racionální pojmy nikam nepovede. Každopádně i tak užitý jazyk není vágní a dokáže zaujmout. Někteří kritici o ní mluví jako o vskutku povedené bastardizaci zenové filosofie. Otázkou je, zdali je vůbec v dnešní době možné opustit rámec sebe-identifikace s myšlením. Co když se osvícení povede a staneme zde probuzení. Co pak? Budeme radostně žít v přítomném okamžiku a čichat k růžím? Může se vůbec dnešní člověk vrátit do tohoto ztraceného ráje?
