Psal se rok 1991, když se manželé Simonovi vydali na podzimní túru do Ötztalských Alp. Užívali si úchvatnou přírodu na italsko-rakouských hranicích, když si v prostoru Hauslabova sedla (3300 m n. m.) všimli bezvládného těla vyčnívajícího ze sněhu. Mysleli si, že našli nedávno zesnulého horolezce, takže se vydali do blízké horské chaty, ze které její majitel kontaktoval záchrannou službu a další autority, které se na lokalitu dostaly dalšího dne.
Manželé ani záchranáři v tuto chvíli však netušili, že měli co do činění s jedním z nejvýznamnějších archeologických nálezů naší doby. Na jednu stranu se jim však nemůžeme moc divit, neboť šlo o jeden z nejteplejších začátků podzimu v Alpách, který odhalil několik zesnulých horolezců původně ukrytých v ledu. U takto nalezených těl je prioritou dostat je z tohoto prostředí a ani v tomto případě tomu nebylo jinak.
Přestože k nálezu těla došlo 19. září, záchranáři se k němu kvůli špatnému počasí dostali až o 4 dny později. Do té doby se informace o nálezu mezi lidmi trochu rozkřikla s tím, že se na vyzvednutí těla přišli někteří i podívat. To znamená, že kolem těla chodili, nevědomě přemisťovali věci a ničili celý kontext kolem zemřelého. Vytesat tělo z ledu nebylo snadné, takže si vyprošťovatelé pomáhali víceméně jakýmikoli nástroji včetně cepínů, různých vrtáků či předmětů, co našli v blízkosti.
Vše se změnilo, když se archeolog Konrad Spindler z univerzity v Innsbrucku dozvěděl o tom, že se u těla zemřelého našla měděná sekerka a další artefakty. Díky typologii nálezů Spindlerovi došlo, že nemají co do činění s moderním horolezcem, ale s člověkem, který kráčel Alpami před více než 5000 lety. Dostal jméno Ötzi podle názvu tamní části Alp. Archeologové se pak dostali na lokalitu krátce po vyzvednutí těla, které se mezitím prozkoumávalo v laboratoři. Bohužel však od začátku výzkumu bojovali s počasím, které jim nakonec práce úplně přerušilo a museli pokračovat až další rok. V tomto mezidobí se snažili o rekonstrukci nálezové situace (pozice artefaktů, těla) pomocí výpovědí a fotografií svědků, kteří na lokalitu dorazili ještě před vyzvednutím zemřelého.
Ukázalo se, že fotky byly velice nápomocné, protože několik z nich zachytilo důležité artefakty, byť třeba jen v pozadí. Dobrým příkladem je fotografie výše, na které můžete vidět dva muže (vpravo je mimochodem Reinhold Messner, slavný horolezec), kteří studují Ötziho. Avšak to není to klíčové. Podívejte se do horního pravého rohu fotky a uvidíte „klacek“ opřený o kamení. Pánové mu nevěnují pozornost – proč by taky. Archeologové ale později přišli na to, že se jedná o část Ötziho luku. Na obrázku máme ještě další artefakt – je jím „větev“, o kterou se opírá muž vlevo. To je pro změnu rám Ötziho batohu.
V dalším roce se terénní pracovníci mohli vrhout na komplexní archeologický výzkum. Jak to tak bývá, výzkum vyvolal i spoustu nových otázek souvisejících nejen s posledními chvílemi Ötziho života. Proč se zemřelý nacházel v této nehostinné lokalitě? Jaká měl zranění a co je způsobilo? Jaké věci u sebe měl a jaké oblečení nosil? Co jsme vlastně jako archeologové schopni zjistit z takto dobře zachovalého těla a unikátní situace? O tom si povíme příště. Mezitím si užijte svátky a vstupte do nového roku pravou nohou. A držím palce na zkoušky! 🍀
1 thought on “Ötziho osud – část první”