„Básnící musí ten příběh znovu a znovu opěvovat a předávat jej z generace na generaci, protože přijdeme-li o Tróju, přicházíme tím zároveň o kousek sebe sama.“ – Stephen Fry
V listopadu minulého roku jsem brouzdal po internetu a prohlížel si podzimní slevy na Steamu. Dlouho jsem si nic nezahrál a řekl jsem si, že nebylo od věci občas odbočit od učebnic a skript. Do oka mi padla videohra Total War: Troy. Herní sérii strategických her Total War jsem vždycky zbožňoval. Často jsem si hraní obhajoval a nalhával si, že se hraním historické videohry vlastně svým způsobem také učím. Samozřejmě to byl nesmysl, ale musím uznat, že člověk se alespoň naučil, kde leží jednotlivá města.
Hra mě moc nebavila. Pravděpodobně to bylo způsobeno faktem, že jsem z hraní vypadl, a částečně také skutečností, že jsem do ní vložil peníze, kvůli čemuž jsem si pak připadal provinile. Refundační politika na Steamu je však neúprosná – hru samozřejmě můžete vrátit, ale nesmíte mít nahráno více jak dvě hodiny. Já měl přesně dvě hodiny a pět minut. Poněvadž mi bylo líto peněz, které jsem za hru utratil, řekl jsem si, že jí dám ještě jednu šanci. Postupně jsem jí přišel na chuť a v mé mysli začal ožívat přes dva tisíce let starý příběh. Až jsem si řekl: je vedle Homéra vůbec nějaká kniha, film, hra, prostě cokoliv, co se ještě dnes Trojské válce věnuje?
Samozřejmě jsem začal hledat a do oka mi padlo několik zajímavých děl, kterým bych chtěl věnovat tento článek. Můžete jej brát jako doporučení několika knih, které vedle klasického ztvárnění (Ilias a Odyssea) poskytují alternativní ztvárnění jednoho z nejslavnějších příběhů lidských dějin.
Stephen Fry poprvé, podruhé a potřetí
Pravděpodobně jedním z nejoriginálnějších ztvárnění Trojské války, řeckých dějin a mytologie obecně je trilogie od Stephena Frye (Mýty, Hrdinové, Trója), která se v chronologickém pořadí věnuje antickému Řecku od Chaosu, přes titány, Persea, Hérakla, Oidipa až po Achilla, Parida a Odyssea. Stephen Fry, slavný herec, kterého můžete znát například z Hobita, okořenil tradiční řeckou mytologii – jak sám tvrdí – britským humorem („První byl Pontos, tedy moře, a druhý Uranos, tedy obloha. Nazývají jej i Uranus, což v anglicky hovořícím osazenstvu vyvolává velké pobavení díky podobnosti s jistou nejmenovanou částí lidského těla.“) a vytvořil nádherné dílo, do kterého se jednoduše začtete a nebudete jej chtít odložit. Příběh o pádu jednoho z největších měst a údělu arista Achaiona Achillea podává s lehkým nadhledem ve srozumitelné formě bez složitých Homérovských formulací.
Není druh ve zbrani jako druh ve zbrani
Druhá kniha pojednávající čistě o konfliktu jako takovém je populární a cenou ověnčená kniha Achilleova píseň od Madeline Miller. Miller, učitelka latiny a řečtiny ze Spojených států amerických, psaní knihy věnovala deset let, což lze poznat z každé stránky. Lze vidět, že Miller si rozhodně nemusela lámat hlavu spisovatelskou vatou, protože v její verzi příběhu prakticky není co protáhnout, ani co vyplnit. Jedná se o perfektně poskládané dílo s nádherně vyprávěným příběhem, ve které se krom autorčiny trpělivosti a vloženého času odráží i její vzdělání – Achilleus není vyjeven jako nesmrtelný polobůh Brad Pitt masakrující zástupy Trójanů (alespoň až do finálních pasáží knihy), ale jako člověk, který se řídí emocemi stejně jako rozumem a musí vybírat mezi nehynoucí slávou, kterou mu přislíbila věštba a pokojným šťastným soukromým životem. Asi nemusím dodávat, že oboje mít nemůže.
Mytologické postavy jsou vyjeveny správně a stejně jako hlavní postavy Iliady (Agamemnón, Meneláos, Hektor, Paris) čelí problémům a událostem, kterým podle původního mýtu čelit měly. Jejich úděl je zde mnohem lépe zpracován než ve filmu Trója. Lze vidět, že se Miller držela původního Homérova konceptu, byť některé věci (většinou ty zcela nepotvrzené) si pro příběh upravila, jako například vztah mezi hlavními postavami. Poněvadž se však jedná o hlavní zápletku knihy, nebudu ji vyzrazovat. Stačí jen dodat, že Achilleus byl pro svůj hněv a touhu zabíjet proslavený a představit si jej jako bodrého kluka pojídajícího fíky mi zkrátka mnohdy nešlo přes mysl… stejně jako ubrečený Patroklos. Byl to koneckonců právě on, kdo dokázal porazit legendárního Diova syna Sarpédóna.
Trója (2004) a Trója z Wishe (2018)
Váhal jsem, zdali mám do seznamu vůbec přidat film Trója, či jej ponechat stranou, ale poněvadž to letos bude deset let od jeho první uvedení do kin, řekl jsem si, že by nebylo od věci jej připomenout. Třeba se stále najde někdo, kdo jej dosud neviděl. Pokud by tomu tak bylo, na Apple TV si jej můžete užít za 59 Kč. Dnes již snad legendární film s Bradem Pittem, který svého času proslavil hoax s letadlem přelétajícím v jedné scéně nad vyloďujícím se řeckým vojskem, sleduje Homérův původní epos osekaný od všeho nadpřirozena. Nesmíte čekat zásahy bohů – Afroditu slibující lásku Paridovi, Apollona shazujícího Patrokla z hradeb či Poseidona demolujícího trojské hradby. Trója je surovým převyprávěním příběhu z doby bronzové, která se k lesku původního eposu přibližuje pouze postavou Seana Beana, který si ve filmu zahrál v dobách, kdy ještě nebyl známý jako „chodící spoiler“ (postavy, které hraje, mají poměrně vysokou úmrtnost). Snad jedině Beanův důvtip dodává Odysseovi vychytralost, kterou by správný král Ithaky měl disponovat. Své role se dobře zhostil i Orlando Bloom (Paris). Co však zaostává, je zobrazení Řeků. Vedle Achillea a Odyssea působí Agamemnón a Meneláos jako pár seniorů těšících se na večerní vychlazené pivo u televize. Legendární síla obou bratří vzala v hollywoodském podání za své.
V neposlední řadě bych snad jen zmínil další počin z rukou scénáristů, a to sice britský seriál z Netflix produkce Trója: Pád města, kterému se na ČSFD dostalo hodnocení 14 %. Na Rotten Tomatoes jej diváci hodnotili v průměru 22 %. Pokud se podíváte na obsazení, ihned vám bude jasné, proč jej Češi hodnotili tak negativně. Pokud bychom vzali v potaz mytologii a upustili od předsudků, mohli bychom se dočkat jiného výsledku. Mnohým leží v žaludku Achilleus ztvárněný černošským hercem, ale málokdo pamatuje na skutečnost, že se legendární války zúčastnili i Etiopané, což poskytuje „historický základ“ i těm nejskeptičtějším kritikům. Nakonec etiopský synovec krále Priama, Memnón, byl jediný, který kdy dokázal Achilla zranit. Jako mnohem větší problém bych spíše vnímal skutečnost, že nízký budget učinil z ambiciózního seriálu podívanou, která vypadá jako by ji někdo natočil na iPhone v malé řecké vesnici.
A příběh žije dál
Na konec jsem si nenechal doporučení, ani recenzi, ale spíše drobný tip. Víte, jak jsou naše telefony přeci úžasné? Párkrát před nimi řeknete Playstation a ihned druhý den vám na něj na Facebooku začnou vyskakovat reklamy. Jakmile jsem si koupil Mýty od Stephena Frye a začal nadávat, že jsem vůl, protože jsem si nevšiml, že si objednávám slovenskou verzi (což mi ve výsledku ale nevadí a vřele to doporučuji – zážitek z britského humoru ve slovenském podání se ani nedá slovy popsat, musí se zažít), vyskočila mi reklama na právě chystanou knihu z pera Natalie Haynes Tisíc lodí, příběh trojské války z pohledu žen. Dokonce jsem zapomněl na jméno knihy, ale stačilo mi otevřít Facebook a do minuty jsem knihu našel. Dokonce jsem si tentokrát všiml, že není ve slovenštině, tedy pokud byste rádi okusili ještě další pohled na jeden z nejslavnějších příběhů historie, nebojte se předobjednávky.
Já si jen počkám na vaše doporučení, protože už jsem dost peněz utratil za hru, která stála u počátku tohoto článku a díky níž jsem se do něj pustil. Což mimochodem není taktéž špatný tip… pokud vám tedy nevadí, že můžete pod Achillem sjednotil celé Řecko, či za Hektora dobýt Mykény.
Ale i to je možná alternativa k příběhu.
