Švýcarsko na konci roku 1854 zažívalo velmi studenou a suchou zimu, která způsobila výrazný pokles hladiny v tamních jezerech. Lidé si samozřejmě této změny všímali a zvědavě chodili po rozšířených březích. Postupně na některých místech začali nacházet neobvyklé a očividně staré předměty, které se velmi rychle staly objektem zájmu všech (nejen) tamních sběratelů. Nešlo však jen o obyčejné předměty – v dobové korespondenci lidé popisují i chození po dřevěných podlahách či cestách vystupujících z odhaleného dna jezera. Sběratelé pak následující roky zažívali opravdové žně a vzájemně se předháněli s obsahem svých soukromých sbírek.
Jedním z takových sběratelů byl i zámožný Colonel Friedrich Schwab, který v listopadu roku 1857 vyslal svého „hledače“ Hanse Koppa hledat další přírůstky do sbírky. Hans toho dne prozkoumával břehy jezera Neuchâtel, když si všimnul zvláštních dřev vystupujících z vody v malé zátoce, které se říkalo La Tène (z francouzštiny “břeh” nebo “mělčina”). Vydal se tedy toto místo prozkoumat a během jediné hodiny z vody vyzvedl 40 předmětů včetně 14 mečů a 8 kopí. Neobyčejné na tomto nálezu bylo to, že všechny předměty byly ze železa, kdežto z jiných lokalit byly artefakty povětšinou bronzové.
Fotografie části nálezů ze Schwabovo sbírky (rozklikněte pro zvětšení)
Tento nevídaný objev se posléze dostal až k prezidentovi curyšské společnosti starožitníků, který pravidelně publikoval nálezy i z dalších podobných lokalit. Prezident Ferdinand Keller vydal několik reportů věnujících se tomuto typu lokalit, přičemž věřil, že dřeva trčící z vody jsou zbytky konstrukcí domů stojících na pilotech (tvořících tzv. nákolní osadu – osadu postavenou na zamokřené půdě). Dle typologie zbraní pak osadu zařadil do římského období. Je nutné dodat, že se v této době třídobá chronologie ještě vyvíjela, tudíž rozdělení na dobu kamennou, bronzovou a železnou se teprve rýsovalo. Po ustanovení tohoto dělení byla lokalita La Tène zařazena do doby železné a dala jméno její mladší fázi, tedy době laténské. Časové vymezení se liší dle regionu, ale pro orientaci se doba laténská například na území Čech projevuje v období circa 450-40 př. n. l.
Dnešní rekonstrukce domu na pilotech přímo u muzea Laténium na břehu jezera Neuchâtel
V dalších letech se na La Tène zaměřila spousta sběratelů, kteří nepřestávali nacházet nové a nové nálezy. Když se situace začala zdánlivě uklidňovat, tak lokalitu zasáhl rozsáhlý projekt s cílem korekce nedalekého vodního toku. To znamenalo drastické snížení hladiny jezera o skoro 3 metry. Toto rozsáhlé vodní dílo tak odhalilo skoro celou lokalitu natolik, že se po ní dalo bez problémů chodit. Šílenství kolem hledání (možná spíše drancování) lokality opět propuklo naplno a artefakty skončily rozprodané po celém světě. Během tohoto chaosu naštěstí proběhl i systematičtější výzkum, který vedl tamější učitel Émile Vouga. Během těchto prací byly objeveny dvě konstrukce dřevěných mostů a několika domů a spousta zbraní. Tyto a další poznatky Vouga publikoval v roce 1885.
V roce 1907 pak s rozsáhlým výzkumem pokračoval Vougovo syn Paul, který navázal na průzkum mostů (jeden z nich pojmenoval po svém otci) a doložil velké množství dalších mečů, šperků, kopí, částí štítů, koňských postrojů, domácího nářadí a dalších předmětů. Do konce výzkumu v roce 1917 bylo nalezeno také mnoho lidských kostí – odhaduje se, že se na místě nacházelo 50-100 zemřelých jedinců – avšak do dnešního dne se dochovala jen malá část ostatků. Ty dostupné byly samozřejmě analyzovány a například z 16 dnes dostupných lebek jich 7 má stopy po posmrtném řezání. Dochovaných zvířecích kostí je asi 30, přičemž většina patří koním. Ve dvou koňských lebkách jsou otvory, které údajně poukazují na to, že byly vystaveny na nějaké tyči.
Plánek lokality – dlouhou tlustou čarou znázorněny trámy, tečky dvou velikostí představují piloty (rozklikněte pro zvětšení)
Co všem výzkumníkům však dělalo problém, byla samotná interpretace této lokality. Vzniklo mnoho teorií – někdo tvrdil, že šlo o město, o jakousi zbrojnici nebo třeba o obchodní stanici při významné dálkové cestě. Nejčastěji se ale objevuje interpretace o rituální, kultovní povaze místa. Někteří autoři nabízejí přirovnání k archeologickým situacím např. ve Francii, kde existují dřevem ohrazené lokality s lidskými ostatky a velkým množstvím úmyslně poničených mečů. Taková ohrazení jsou často považována za „trofeje“. O tom, zda by i lokalita La Tène mohla být považována za trofej, je možné uvažovat vzhledem k množství nalezených zbraní a poškozeným lidským i koňským lebkám. Mohla se zde odehrát bitva, jejíž výherce chtěl takto prezentovat padlé. Ale z takto malého vzorku na rozsáhlé lokalitě je prakticky nemožné vyvodit jakékoliv závěry.
S jistotou můžeme říct, že objev lokality La Tène byl klíčový jak pro pochopení celkového evropského vývoje, tak pro řádné ustanovení doby železné a jejího dílčího dělení na dobu halštatskou a laténskou. K době halštatské se dostanu v některém z příštích příspěvků, protože lokalita, která tuto dobu pojmenovala, je neuvěřitelně nádherná a všichni ji budete jistě znát.
Zdroje:
Fitzpatrick, A. P. 2018: The finds from La Tène in the British Museum: La Tène, un site, un mythe 6, The Antiquaries Journal 98, 43-80.
Foto rekonstrukce: Wikimedia Commons contributors, „File:Latenium-2.jpg,“ Wikimedia Commons, (accessed February 19, 2024).
