První říjnový den se nesl ve znamení čtvrté studentské vědecké konference, tradičně zvané Komunikace a vědění – IV. Tematicky navazující na předchozí ročník, týkala se opět problematiky komunikace a vědění v 16. – 18. století. Specifická byla její hybridní online forma. I přes absenci osobního setkání všech účastníků, proběhla konference v této formě velice zdařile. Několik přednášek dopoledního bloku na kterých jsem byl proto přiblížím.
Konference začala vzpomínkou na RNDr. Josefa Smolku, pak pokračovala přednáškou PhDr. Martiny Kastnerové, nazvané Lékařství a botanika u Habsburského dvora ve Vídni, jako další sféra zájmu všestranného alžbětinského vzdělance Philipa Sidneyho. Mgr. Šárka Fleischmannová poté představila evropské zdroje inspirace tohoto učence a šlechtice, spolu s možnými sítěmi kontaktů, v nichž figuroval například Tomáš Jordán z Klausenburku. Mgr. Zdeňka Špiclová ve svém příspěvku Definice židokřesťanství na základě analýzy svědectví církevních otců, vylíčila, na čem vlastně stojí církevní zvěst. Ve zkratce řečeno, v čem spočívá křesťanství a přesvědčení o nutnosti jeho šíření.
Mgr. Barbora Zelenková dále přesunula téma k tomu, jak se skrze literární dílo dává na odiv regionální tradice a jak region může tímto způsobem sám o sobě promlouvat. Například jak se celkově mění vnímání Ostravska samotnými obyvateli a jak je to zrcadleno v literárním díle. Jan Zeman poté přiblížil pojetí fyziky Josepha Steplinga, které se v lecčem liší od dnešních tradičních stavebních kamenů fyziky.
Mudr. Tereza Kopecká a Mgr. Zuzana Schierová se následně spolu s Mgr. Alešem Misařem ujali další přednášky nesoucí název Po práci hladový po vlastních slovech si pochutnáváme aneb strávník Jiří Wolker. Kromě přiblížení méně známých aspektů života Jiřího Wolkera, zde byly zmíněny metody sloužící k identifikaci lidí na fotografiích. To se děje na základě metrického hodnocení biometrie a také skrze aspektivní hodnocení. Samozřejmě prostřednictvím počítačového programu, který však ne vždy může pomoct a správně určit neznámého člověka. Rozhodně však postrádá subjektivní zaujatost živého badatele, který již v neobjeveném člověku spatřuje rysy možné osoby, kterou by v něm tak rád viděl.
Obzvlášť zajímavá byla fotografie z menzy studentského domova z roku 1922. Vedle sebe u stolů seděli jak 18letí mladíci, tak také třicátníci a čtyřicátníci, kteří před vstupem na vysokou školu museli projít první světovou válkou. Drásající zkušenost ze zákopů probudila v lidech neobyčejnou družnost, způsobující utuženou komunitou. Také ale dala prostor pro šíření různých nemocí. Přeplněná menza byla zanedlouho zavřená kvůli epidemii tyfu a sám Wolker zemřel mlád na tuberkulózu. Tuto hořce úsměvnou paralelu k současné pandemii přerušil Aleš Misař krásnou recitací úryvku z díla Jiřího Wolkera: Těžká hodina.
Další přednáška, tentokrát Mgr. Karolíny Charvátové, se týkala popularizace vědy prostřednictvím filozofování s dětmi. Zde stojí za to vyzdvihnout nápady, které by stály za to vyzkoušet. Položit dětem filozofickou otázku a nechat je pod mírným vedením mluvit? Bláznivý nápad nebo poznatky přinášející způsob tázání? Děti je prý v první řadě lepší nechat si sami kolektivně zvolit pravidla, které budou společně dodržovat. Nejedná se však o bezbřehou svobodu, je důležité vymezit a stanovit hranice. Rovněž není dobrý způsob výuky založený na pochvale učitele, protože spočívá ve vnější motivaci a validaci. Dítě by mělo být chváleno střídmě a vedeno k vypěstování vnitřní motivace, a především k zažehnutí plamínku vlastního zájmu.
Po odpolední přestávce na kávu následovala anglická sekce. Nejdříve vystoupila PhDr. Ivona Mišterová se svojí keynote lecture a nakonec Mgr. Elli Papanikolaou uzavřela konferenci přiblížením Waltera Charletona a jeho teorií hmoty.
