Erasmus. Výměnný studijní program sponzorovaný Evropskou unií a často jedno z největších dobrodružství, které lze na vejšce zažít. Několika výjezdů jsem se účastnila již na střední škole, a když jsem zjistila, jaké možnosti k vycestování máme v rámci studia na vysoké škole, neváhala jsem nad zasláním přihlášky ani chvilinku.
Portugalsko. Proč právě Portugalsko? To je otázka, kterou mi tu často kladou a já na ní vlastně neznám odpověď. Proč ne? Ve Španělsku už jsem byla, nějaké základy románských jazyků už také mám a v Portugalsku jsem ještě nebyla. Vlastně mi bylo úplně šumák, kam pojedu, hlavně, že budu moct zase objevovat. Se spolužáky jsme si dali přihlášky na několik univerzit pospolu, aby byla alespoň malá šance, že pojedeme s někým, koho známe. U přijímacího pohovoru jsem komisi až zaskočila, dozvídám se, že prý lepší CV ještě snad neviděli a jsou nadšeni mě vyslat. A tak jsem se dostala před rokem do programu. Rok utekl jako voda a je tu den odletu. Na letišti samozřejmě, jako správný Čech, dojídám k obědu poslední řízek a za chvíli už se vznášíme nad oblaky.
Porto. Město na severu Portugalska, proslulé mimo jiné také vínem, surfingem a tím, jak student-friendly je. „Porto“ – takové hezké znělé slovo. Hledání ubytování na Erasmu může být opravdu výzvou. Portská univerzita nám sice poslala seznam doporučených míst se slovy, že neposkytuje ubytování na kolejích. Tato soukromá studentská ubytování jsou extrémně luxusní, mají studovny, posilovny, bazény, ale jsou poměrně drahá. Za soukromý pokoj dáte měsíčně okolo 700 EUR, což přesahuje grant poskytnutý univerzitou… Rozhodla jsem se proto hledat dál, a to pomocí facebookových Erasmus skupin. Opatrnost je v tomto případě opravdu důležitá a internetoví podvodníci jsou více a více nápadití. Stále prostřednictvím sítí však můžete najít příjemné sdílené studentské ubytování za přijatelnou cenu. Cena za pokoj na jihu Evropy by se měla pohybovat okolo 350-400 EUR i s energiemi. Dávejte proto pozor, abyste zbytečně nepřepláceli. Moji nájemci pro mne dokonce dojeli po příletu až na letiště. Jedinou nevýhodou mého ubytování je fakt, že se nachází hned nad křižovatkou a Portugalci vyváží odpadky každý den asi v 5 ráno, auta tu troubí a já budu muset zainvestovat do špuntů do uší. Hned na rohu máme kebabáře. Ideální situace pro studenty a po první návštěvě mi spolužák posílá šokovanou zprávu. „Ten týpek u kebabu umí česky!!“ Zjišťujeme, že žil 6 let v Ostravě a naprosto nám vyhovuje, že si u něj nemusíme objednávat lámanou portugalštinou. Myslím, že i to sdílené bydlení bude sranda. Mám 4 spolubydlící. Jednu z Nigérie, dvě Portugalky a jednu Slovinku. Jsme tedy řádně multi-kulti a je to znát zvlášť v kuchyni.
První dny na univerzitě
Univerzita je moc hezká. Trochu mi připomíná americkou střední, tak snad se to obejde bez bezpečnostních rizik… Kampus je vlastně jen jedna velká budova s obrovským dvorkem, a studenti jsou zvyklí si na vzduch vytahat židličky, stolečky a povídat, hrát karty, pokuřovat, a v nejvyšší nouzi i studovat. Univerzita má menzu i menší bufet, ve kterém najdete dobroty za pár éček. Jejich studijní oddělení vypadá jak přepážka na poště a když něco potřebujete, musíte nejdřív vytlačit lísteček, počkat, až vás vyvolá tabule a pak na přepážku… Personál, díkybohu, mluví dost dobře anglicky, takže v komunikaci zatím problém nebyl. Já jsem se chopila strategie mluvit zásadně španělsky a občas do věty hodit nové portugalské slovíčko. Zatím mi to prochází. Tuhle se mě dokonce zeptali, jestli nejsem Italka. Druhý den orientace zjišťuji, že vlastně chodím na soukromou univerzitu. Nikdy jsem na soukromce nebyla, tak mě jen překvapilo, že nejen veřejné univerzity jsou do projektu Erasmus+ zapojeny.
Erasmus+ welcome week. Týden před začátkem semestru, kdy univerzita připraví speciální program pro zahraniční studenty. My měli, mimo uvítacího proslovu a prohlídky univerzity, nachystané evropské pohoštění – každý student přivezl něco ze své země na ochutnání pro ostatní. Nemusím snad ani zmiňovat, že jedinými, kdo přivezl alkohol, byli členi Visegrádské čtyřky – my Češi, Slováci, Maďaři a Poláci… To vyústilo v tradiční souboj o to, jestli je lepší slivovička nebo borovička a rozjařenou atmosféru. Jeden Portugalec mi řekl po čtyřech panácích, že už nebude pít, protože odchází řídit domů. Jaká je tu legislativa, nevím, ale vypadá to, že dokud mě nechytnou, tak můžu. Nojo, divoký jih.
Další den jsme se měli vypravit na projížďku na lodičce, která nás měla dovézt až do slavných vinných sklípků. Bohužel, počasí nám nepřálo, a tak se program přesunul na neurčito… Co se však nepřesunulo, byla lekce surfování. Surfování mám na bucket-listu už nějaký ten pátek, a tak jsem byla fakt natěšená. Dorazila jsem k moři o trochu dřív, protože tady s MHD člověk nikdy neví. Strategie je dojít na zastávku a doufat, že nějaký autobus někdy přijede. Taky na řidiče musí člověk mávat, protože jinak prostě nezastaví. Dala jsem si své první portugalské espresso za 1 euro s výhledem na Atlantik. Po kafíčku a krátké procházce po pláži jsme se v surfařské škole navlékli do neoprenu a lekce začala. Počasí bylo vcelku příjemné a první lekcí bylo naučit se teorii na souši. Asi po půl hodině jsme byli vypuštěni do vody. Vlny byly dost vysoké na úplné začátečníky, takže byť plavec, topila jsem se prakticky pořád, jednou se mi povedlo si na prkno kleknout a sjet vlnku. Nalokala jsem se tolika slaný vody, že moje tělo sůl nepotřebuje ještě měsíc. Člověk ani netuší, jakou sílu oceán má, dokud ho nesejme. Další dva dny jsem konstantně zvracela, pravděpodobně kvůli faktu, že místní kupují balenou vodu a ta kohoutková asi není úplně safe. Jinak však surf vřele doporučuji a je to pro mě další výzva. Dnes mě čeká první den školy, tak jsem opravdu zvědavá, co mi zase život přihraje do cesty.
—
Erasmus. An exchange study program sponsored by the European Union and often one of the most extraordinary adventures to be had in your university years. I had already taken part in several exchanges in high school, so when I discovered our travel opportunities as part of my university studies, I didn’t hesitate to submit the application.
Portugal. Why Portugal? That’s a question I often get asked, and I don’t know the answer. Why not? I’ve already been to Spain and have some basic knowledge of Romance languages. I have yet to go to Portugal. I didn’t care where I would go; I was excited to explore again. My classmates and I applied to several universities together, so there was a slight chance we would go with someone we knew. At the admissions interview, I surprised the committee; I learned that they had probably never seen a better CV, and they were excited to send me abroad. And so I got into the program a year ago. The year had flown by, and the day of departure was here. At the airport, of course, like an authentic Czech, I finished the last schnitzel for lunch, and in a moment, we were already floating above the clouds.
Oporto. A city in the north of Portugal, famous, among other things, for its wine, surfing and how student-friendly it is. „Porto“ – such a nice-sounding word. Finding accommodation during Erasmus can be a real challenge. The university sent us a list of recommended places to stay, stating it does not provide accommodation in the dormitories. These referred private student accommodations are incredibly luxurious, with study rooms, gyms, and swimming pools, but are pretty expensive. You pay around 700 EUR per month for a private room, which exceeds the grant provided by the university… I therefore decided to search further, using Facebook Erasmus groups. Caution is essential in this case, and internet fraudsters are getting more and more creative. However, you can still find pleasant shared student accommodation at an affordable price through the networks. A room in the south of Europe should cost around 350-400 EUR, including utilities. Therefore, be careful to avoid overpaying unnecessarily.
My tenants even drove to the airport for me upon arrival. The only downside to my accommodation is that it’s above a crossroads, and the Portuguese take out the rubbish daily at around 5am. The cars are honking, and I’ll have to invest in earplugs. We also have a kebab shop right on the corner. Heaven for students. After the first visit, a classmate sends me a shocked message. „The guy at the kebab shop can speak Czech!!“ We discovered he had lived in Ostrava for 6 years and were delighted that we didn’t have to order from him in broken Portuguese. Shared housing will be fun, too. I have 4 roommates. One is from Nigeria, two are Portuguese, and one is Slovenian. So we are correctly multi-cultural, and you can tell it, especially in the kitchen.
First days at university:
The university is very nice. It reminds me of an American high school, so hopefully, it can be done without the security risks… The campus is one big building with a huge yard. Students are used to pulling chairs and tables out into the air, talking, playing cards, smoking, and, worst case, studying. The university has a canteen and a smaller buffet, where you can find goodies for a few euros. The study department looks like a counter at a post office, and when you need something, you must print out a slip, wait for the blackboard to call you, and then go to the counter… The staff, thank God, speak English quite well, so communication has not been a problem so far. I adopted the strategy of speaking mainly in Spanish and occasionally throwing a new Portuguese word into a sentence. I’m getting away with it so far. Here, they even asked me if I was Italian. I discovered I was attending a private university on the second day of orientation. I have never been to a private university, so I was surprised that public universities are not the only ones involved in the Erasmus+ project.
Erasmus+ welcome week. A week before the beginning of the semester, when the university prepares a unique program for foreign students. In addition to the welcome speech and the university tour, we had a European feast prepared. Each student brought something from their country for the others to try. The only ones who brought alcohol were the members of the Visegrad Four – us Czechs, Slovaks, Hungarians and Poles… I don’t have to mention that much drinking was done that day. The traditional fight over whether plum or pine brandy was better among Czechs and Slovaks resulted in a lively atmosphere. A Portuguese guy told me after four shots that he wasn’t going to drink anymore because he was leaving to drive home. I don’t know the legislation, but I guess the attitude is that everything is legal until you get caught. Oh well, the wild south.
We were supposed to go on a boat ride to the famous wine cellars the next day. Unfortunately, the weather wasn’t in our favour, so we had to take a rain check on that experience… What wasn’t rescheduled, however, was the surfing lesson. Surfing has been on my bucket list for some time, so I was excited. I arrived at the sea a little earlier, because public transport is not to be relied on. The strategy is to go to the bus stop and hope a bus will come. You must also wave at the driver; otherwise, he will pass without stopping. I had my Portuguese espresso for 1 euro with a view of the Atlantic. After a coffee and a short walk on the beach, we put on wetsuits at the surf school, and the lesson began. The weather was quite pleasant, and the first lesson was about learning about the theory on land. After about half an hour, we were released into the water. The waves were high enough for beginners, so even though I’m a swimmer, I was drowning practically all the time, only once I managed to kneel down on my board and ride a wave. I drank so much salty water that my body won’t need salt for another month. You don’t even know the power of the ocean until you are being swallowed whole by it. I vomited constantly for the next two days. Otherwise, I highly recommend surfing; it’s really a challenge. Today is my first day of school, so I’m curious what life will throw my way.
Foto: Erasmus students 2024, @ilyabarkovskiy
