Sedíte u štědrovečerního stolu, příbor již máte složený na talíři, v břichu vás hřeje bramborový salát, kapřík nebo řízek. Popřípadě nějaká jiná dobrota. Koutkem oka pozorujete tatínka dojídajícího poslední kousky večeře. Nejste jediní. Celý stůl jej pozoruje; táta si s tím vždycky dává trošku načas. Dramatizuje a zdržuje, aby ani na Vánoce nechyběla zábava. Zasmějete se tomu, když dojí a řekne, že si holt dá druhou porci až později.
Zazvoní zvoneček, jdete ke stromečku, pohodlně se usadíte a začnete si rozebírat dárky. U nás v rodině je vždy rozdává ten nejmladší. Když je hotovo, pustíte si jako zvukovou kulisu již legendární Pelíšky nebo nějakou novou pohádku a užíváte si rodinného klidu a dárků. Někteří možná zajdou na půlnoční mši, ale každopádně každého z nás čeká (a nemine) povinná návštěva příbuzných během následujících dnů.
Jak však vypadají Vánoce za hranicemi České republiky?
Evropa, aneb fenomén „otce Vánoc“
Pokud zůstaneme na našem kontinentě, zjistíme, že se oslava Vánoc v jednotlivých zemích Evropy liší jen minimálně. Naprosto běžný je vánoční stromeček, slavnostní večeře a s ní spojená typická vánoční jídla a rozdávání dárků. Tradice se mnohdy liší pouze v mytologickém samaritánovi, který dárky naděluje. V Německu Ježíšek ustupuje zrzavému Vánočnímu muži (Weihnachtsmann), ve Francii pak zase Otci Vánoc (Père Noël), který následně navštíví i Španělsko jakožto Papá Noel, pod jménem Babbo Natale potěší italské děti a jako Moş Crăciun vycestuje do Rumunska. V pozměněné podobě jej však nalezneme i na Britských ostrovech a v severských zemích.
Punčocha versus stromeček
Podobné schéma má i rozdávání dárků, které se v Evropě liší pouze minimálně; většinou pouze dnem. Některé země upřednostňují večer 24. prosince, některé ráno následujícího dne. Každopádně Otec Vánoc v každé zemi volí poměrně odlišný způsob obdarovávání dětí. Zatímco u nás a v Německu se setkáte se zabalenými dárky položenými pod stromečkem, ve Francii byste je hledali v punčochách zavěšených na římse, popřípadě v botách. Poměrně zajímavou tradici drží Švédsko, kde se prý na dárky nepíše přímo jméno dotyčné osoby, ale verš, který ji charakterizuje. Daný jedinec se pak podle popisu musí poznat a o dárek se přihlásit.
Není kapr jako kapr
A co byste během vánočních svátků mohli ochutnat napříč celým světem? Prakticky všechno možné. Pokud byste se chtěli držet tradic a zůstat u ryby, sedla by vám Austrálie, popřípadě některá ze severských zemí, kde jsou ryby a mořské plody běžnou součástí jídelníčku i během Vánoc. Stejně tak by se vám líbilo i v Belgii a Nizozemí, kde se však ryba o své místo u stolu pere s krocanem. Krocana samotného byste ochutnali na stolech ve Velké Británii, Španělsku či Itálii, byť v románských zemích se setkáte i s jehněčím, popřípadě kuřecím masem. Rozmlsané jazýčky si přijdou na své ve Francii, kde se tradičně podává pečená husa, foie gras nebo ústřice. Nechybí ani hromada originálních nádivek a sladké pečivo. Originalitu byste pak zažili v Jižní Americe, kde se k večeři připravuje páv.
Ať již Vánoce slavíte jakkoliv a dodržujete jakékoliv zvyky, nikdy nezapomínejte na skutečnost, že mají být hlavně svátky klidu, během kterých máte vychutnávat převážně to nejdůležitější na světě – okamžiky se svou rodinou.
