Tento měsíc si uděláme krátký výlet do neolitu, tedy mladší doby kamenné (u nás cca 5600-4500 př. n. l.), kdy dochází k zásadní změně ve způsobu života tehdejších lidí. Původní lovecko-sběračské společnosti se učí zemědělství, tvoří keramické nádoby, vyrábí kamenné broušené a vrtané nástroje a staví domy. To znamená, že se život proměňuje v mnohem usedlejší a na sídlištích tak můžeme archeologicky doložit mnoho druhů aktivit. Toto období nám však ukazuje i temnější stránku tehdejšího života, která není veřejnosti až tak známá, a to stránku neolitického násilí, kterou vám ukážu na dvou lokalitách.
Na začátek musím uvést, že neolit není obdobím, kdy bychom prvně zaznamenali stopy násilí na lidských obětech. První vražda v historii se mohla odehrát už v neandrtálské společnosti před 430 tisíci lety. V jeskyni Sima de los Huesos ve Španělsku vědci nalezli lebku Homo neanderthalensis se dvěma zlomeninami čelisti. Rány, které tato traumata způsobila, byly pečlivě namířené a je velice nepravděpodobné, že by šlo o nehodu. Od neolitického násilí má tato vražda však ještě hodně daleko.
Jednou z nejznámějších lokalit v rámci tohoto tématu je sídliště v německém Talheimu, kde byla nalezena jáma vyplněná kostrami 9 mužů, 7 žen a 16 dětí. Na všech ostatcích byly rozeznány smrtící zásahy sekerou, kopytovitými klíny a šípy, ale na nikom nebyla zaznamenána zranění, která by vypovídala o obraně. Je proto velmi pravděpodobné, že oběti byly nejdříve zajaty (případně i svázány) a až poté usmrceny. Zajímavé je, že se na kostech nenašly známky okousání od zvěře – oběti musely být tedy pohřbeny záhy po skonu. Někteří archeologové se přiklánějí k tomu, že konflikt mohl být vyvolán z mocenských či hospodářských důvodů. V době útoku nemuseli být všichni obyvatelé „doma“, což by vysvětlovalo následné neprodlené pohřbení usmrcených.
Významnou lokalitou je také Herxheim v jihozápadním Německu, kde bylo nalezeno sídliště obehnané hlubokými příkopy, v nichž bylo doloženo až 500 rozlámaných a transformovaných koster (zatím byla však prozkoumána asi polovina z celkového rozsahu sídliště, takže je pravděpodobné, že ostatků bude mnohem více). Klíčový na tomto nálezu je však stav jednotlivých kostí. Analýzy prokázaly, že se na ostatcích dochovaly jasné známky zpracování – u zvířecích kostí bychom tyto stopy nazvaly jako řeznické. Jasné známky řezání, skalpování, odlamování a škrábání by ještě nemusely nutně poukazovat na kanibalismus, ale rozbor kolagenu v kostech prozradil, že kosti byly tepelně zpracovávány. Ani tak si ale nemůžeme být jistí, že šlo o antropofagii, což vysvětlím níže.
V Herxheimu se našlo i několik na tu dobu klasických hrobů se skrčenou kostrou v prosté hrobové jámě. Zajímavé výsledky pak přinesla laboratorní analýza stroncia v kostech, která odhalila, že drtivá většina obětí nepocházela z okolí, ale narodila se v horských oblastech. Jedinci ve zmíněných klasických hrobech byli naopak místní. Interpretace jsou zatím například takové, že Herxheim mohl být místem náboženské povahy, kam lidé z okolních krajů donášeli své zemřelé, se kterými se nakládalo dle jasně daných rituálů. Nelokální původ pozůstatků z příkopů dokládají i nálezy keramiky pocházející až ze Saska či Čech.
Možná si ale říkáte, že jde jen o domýšlení archeologů a že musí jít o jasný doklad kanibalismu. Nic však nemusí být tak, jak se zdá na první dobrou. Proto vám zde musím nabídnout velice zajímavou paralelu se současným způsobem nakládání se zemřelými v Tibetu. Dnešní tibetské „nebeské pohřby“ probíhají tak, že se sejde část komunity s mnichy (a dnes i turisty) u vyhrazeného areálu, do kterého se donáší veškerá těla. Po nakupení těl pověřený muž postupně rozsekává mrtvá těla na kousky. Odřezává maso od kostí a připravuje zemřelé na další krok. Na ten už je na nedaleké stráni připravené obrovské hejno supů netrpělivě vyčkávající na to, až bude moci obrat veškeré zbytky tkáně. Po supí hostině se navrátí obřadníci, kteří zbylé kosti rozdrtí a smíchají s moukou z ječmene. Tuto směs posléze použijí k dalším rituálům.
Přesně z tohoto důvodu je velice důležité mít povědomí o dnešních tradicích z různých koutů světa. Kdybychom neznali tibetskou tradici, tak bychom mohli jednoduše a logicky udělat závěr s kanibalismem v hlavní roli. Archeologie je i z tohoto důvodu živá věda, neboť se stále mění s našimi přibývajícími poznatky a zkušenostmi. Tato problematika je ale oříškem etnologických analogií, o kterých zase jindy. 🙂
Foto sondy v Herxheimském příkopu (zdroj obrázku)
