Poválečná situace v padesátých letech minulého století dala vzniknout dystopické větvi světové (převážně potom evropské) literatury. Typickým znakem pro dystopické romány je společnost, která se vyvinula špatným směrem a pod nadvládou totalitního systému se sama žene do záhuby. V této souvislosti nelze nezmínit autory jako Ray Bradbury, Karel Čapek nebo George Orwell, kteří svými dystopickými romány proslavili. A možná právě u jednoho ze zmíněných autorů čerpala Komunistická strana Číny inspiraci pro svůj stranický program.
Když fouká vítr, ohýbá se tráva: věčný Mao
Charakteristiky Orwellova velkého bratra téměř shodně splňuje bývalý předseda Komunistické strany Číny a pozdější čínský prezident – Mao Ce-tung. Byl to právě on, kdo se markantním způsobem zasloužil o vznik Čínské lidové republiky, jejímž prezidentem se později stal. Své kvality vůdce potvrdil již při Dlouhém pochodu, při němž strategicky nabíral nové komunisty. Jeho úspěšnost potvrzuje i skutečnost, že k dnešnímu dni čítá Komunistická strana Číny více než 90 000 000 členů, to z ní rovněž dělá druhou největší politickou stranu světa (větší obsazení má už jen Indická lidová strana).
Jedna z jeho dalších reforem však narazila na ledovec. Revoluce Velký skok měla za cíl posílit a v relativně krátkém časovém horizontu rapidně zvýšit čínskou produkci. Jejím následkem se však stal největší hladomor vyvolaný lidmi, kterému se připisuje několik desítek milionů obětí. K této cifře se politika Mao Ce-tunga stihla vyšplhat v období mezi lety 1958 až 1962. V Číně se však o době Velkého skoku hovoří jako o “Třech letech potíží”, tento newspeak mají na starost soudruzi z úřadu tabu pod záštitou ministerstva propagandy.
Definitivní pořádek si Mao Ce-tung sjednal o pár let později. Konkrétně v roce 1966, kdy se v rámci Kulturní revoluce dočista zbavil všech členů Komunistické strany Číny, u nichž měl důvodné podezření z neloajality. Kult své osobnosti poté Mao ještě umocnil díky Rudé knížce, v níž šířil svou mantru. Tato knížka se skládala s celkem 427 hesel a citátů velkého Maa, které byli čínští občané po “vyzvání” povinni odříkat.
Svou činností si Mao Ce-tung vysloužil místo na stupínku třech nejkrutějších diktátorů historie. Právem mu náleží místo mezi Adolfem Hitlerem a Josifem Stalinem. Na čínský lid však Mao Ce-tung stále shlíží (jako již zmiňovaný velký bratr) z brány na Náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Přes 85 % obyvatel Číny se domnívá, že mu toto místo právem náleží, Maovy zásluhy a úspěchy v jejich očích přesahují nad jeho pomýlení.
