…teda vlastně po dvou, aneb jak přebíráme diplomy
Covid-19 skoro dořádil a absolventi 2019/20 se tak konečně dočkali. Po zhruba roce od složení státnic jim bylo umožněno převzít si své diplomy tradiční cestou. Slavnostní promoce se tak po téměř dvou letech konaly na honosném zámku Kozel a slučovaly dva absolventské ročníky, tedy studenty, kteří ukončili své vzdělání v akademických letech 2019/2020 a 2020/2021.
Není velkým překvapením, že možnosti zúčastnit se promocí, byť s ročním odkladem, využilo mnoho bývalých studentů. Ačkoliv je ceremonie pro úřední platnost diplomu zcela zbytečná, většina akademické obce ji za zbytečnost rozhodně nepovažuje. A důvodů je několik.
Prvním důvodem je patřičné zakončení studia, kterému předchází značná řehole. Semestr probíhá hekticky, se seminárkami je třeba začít mnohem dřív, než jsme si navykli. Rychle a nejlépe na první pokus sfouknout zkoušky. Neprokrastinovat. Psát závěrečnou práci, alespoň pět stran denně. No dobře, tak alespoň tři strany denně, ať to stihneme v termínu. NEPROKRASTINOVAT. Před půlnocí dopisujeme klíčová slova a práci vkládáme do systému. Ale na radost není čas, teď totiž přichází to nejtěžší. Státnice. Několik týdnů ležíme v knihách a papírech, v sešitech a poznámkách, dohledáváme věci na internetu a píšeme spolužákům i nespolužákům, zda náhodou neví otázku číslo 13. V den státnic je nám už jedno, jestli se to povede nebo ne, hlavně ať už to je za námi. Povedlo se. A tím to má skončit? Zajít si na studijko pro diplom, vyrovnat v knihovně dluh z prváku a hotovo? V den státnic opustíme fakultu jako namydlený blesk, protože se chceme konečně vyspat a ani si neuvědomíme, že mnohdy je to náš poslední den na alma mater. Proto jsou promoce potřeba. Patřičně se rozloučit s naší školou, mít čas vše zpracovat, na něco zavzpomínat a lecco zapomenout, radovat se a prožít ono ukončení vzdělání je minimálně velice vhodné.
Druhým důvodem, proč jsou promoce důležitou součástí vysokoškolského života, je hodnota zážitku. Upřímně, kolik okamžiků si vybavíme za 10 let? Já osobně nevím, deset let od ukončení školy mi ještě neuběhlo, ale tipuji, že druhý předmět v úterý pátý týden letního semestru druhého ročníku si nejspíš nevybavím. Zato s naprostou jistotou mohu tvrdit, že promoce si vybavím, ba si troufám myslet, že si vybavím i proslov pana děkana nebo to, co jsem si po hodinovém rozhodování nakonec vzala na sebe. Promoce jsou ceremonií tak váženou, elegantní a úctyhodnou, že budí respekt u celého osazenstva, čímž se zaručeně vrývají do paměti.
S posledním důvodem opouštíme parkety akademické půdy a přibližujeme se k rodině a domovu. Pro rodiče a ostatní rodinné příslušníky jsou promoce příležitostí k projevení patřičné hrdosti, kterou ke svým potomkům chovají. Zároveň je jim umožněno nahlédnout pod pokličku vysokoškolského života a uvědomit si vážnost a tradici takové instituce. Po letech finančního, psychického a dalšího podporování sledují své děti, které se tímto okamžikem mění na skutečně dospělé jedince. Tedy na ty opravdové dospěláky, kteří jsou dostatečně vzdělaní, zkušení a schopní k nalezení své kariéry, čímž definitivně potvrdí svoje vyletění z hnízda. Zmíněnou hrdost pak dávají najevo gratulacemi, květinami, dárky v podobě obálek, slzami, obětím a vlastně i svou přítomností.
Sláva spojená se zakončením určitého stupně vzdělání není výsadou pouze vysokých škol. K tomu středoškolskému neodmyslitelně patří maturák, což vybízí k jisté analogii. Zatímco zmíněný ples je však pouze party ve společenském oblečení, promoce jsou ceremonií váženou. Vyzdvihují hodnotu univerzity s důrazem na tradici.
Za všechny studenty a absolventy si troufám vyjádřit svůj vděk za znovu umožněnou příležitost převzít si diplom patřičně honosnou cestou. Díky, že můžem.
