Představte si, že máte pár brýlí (možná například dioptrických nebo slunečních), přes které se díváte na svět, a tyto brýle formují vaše vnímání. Brýle jsou tedy metaforou pro paradigma. Mně se ale více líbí přirovnání paradigmatu k mapě, která nás směřuje v průběhu našeho života. Paradigma se tak může měnit v čase v závislosti na podmínkách naší reality. Navrhuji se hlouběji ponořit do pojmu paradigma, abychom ho lépe pochopili.
Pojem „paradigma“ se často používá ve vědeckém, filozofickém a společenském kontextu k vysvětlení obecného modelu myšlení, který ovlivňuje naše chápání reality. Autorem, který zavedl tento termín do vědeckého oběhu, je většině studentů filozofické fakulty známý Thomas Kuhn. Jeho dílo „Struktura vědeckých revolucí“ (The Structure of Scientific Revolutions) ukazuje, jak změna způsobu myšlení ovlivňuje vnímání reality. Paradigma se skládá ze souboru přesvědčení, idejí, kulturních norem a hodnot, které považujeme za samozřejmé a které ovlivňují naše myšlení a chování. Je třeba si uvědomit, že paradigma, podobně jako mapa, není dokonalá – sama o sobě nás nedovede na určité místo, ale spíše nám pomáhá strukturovat a pochopit naši životní cestu.
Pokud je mapa přesná a odpovídá realitě, pohybujeme se po světě snadno, ale pokud je zastaralá, hrozí nám, že zabloudíme. Paradigma se tak může měnit v čase v závislosti na podmínkách naší reality. Například po určitou dobu převládal názor, že Země je středem vesmíru a že všechna nebeská tělesa — Slunce, Měsíc, planety a hvězdy — se otáčejí kolem ní. Tento model odpovídal tehdejším náboženským a filozofickým přesvědčením a měl podporu církve. V 16. a 17. století se objevili vědci, kteří zpochybnili tento pohled na střed vesmíru. Mikuláš Koperník navrhl model, v němž je Slunce v centru vesmíru a Země se kolem něj otáčí. Když se tedy vědecké paradigma změní v důsledku nových objevů, nutí to společnost přehodnotit své chápání reality. Změnou paradigmatu v podstatě aktualizujeme naší „mapu vědomí“, přehodnocujeme své vnímání a nacházíme nové způsoby porozumění a jednání.
Také bych vás v tomto článku ráda seznámila s takzvanou multiparadigmatičností. Multiparadigmatičnost znamená existenci a soužití několika paradigmat, které současně vytvářejí různé přístupy k analýze reality. Právě sociologie, obor, který studuji, je multiparadigmatický, protože na naši společnost nelze nahlížet pouze jednou perspektivou. To umožňuje podrobněji zkoumat různé aspekty společenského života. Důsledkem toho však můžou vznikat protichůdné názory, které vedou k diskusi.
Paradigma je tedy současně nástrojem a rámcem, který formuje naše myšlenky a očekávání. Může přispívat k úspěchům, ale také nás omezovat, pokud se stane příliš rigidním nebo zastaralým. Jen tím, že jej změníme nebo aktualizujeme, můžeme postoupit vpřed, přizpůsobit se novým podmínkám a objevovat nové obzory. Pamatujte, že i když změníme směr, neztratíme svůj cíl – jen se k němu vydáme jinou cestou.
Zdroje:
- https://www.britannica.com/topic/The-Structure-of-Scientific-Revolutions
- https://en.m.wikipedia.org/wiki/Internet_Encyclopedia_of_Philosophy
- RITZER, George. Sociology: A Multiple Paradigm Science. The American Sociologist, 1975, 10(3), 156–167. Vydavatel: American Sociological Association. Odkáz: https://www.jstor.org/stable/27702185
Zdroj obrázku:
https://www.advisely.com.au/blog/business-strategy/how-we-do-things-around-here-and-why/631
