Úvod
Sedmého prosince 1941 Japonsko, jakožto spojenec Německé říše, zaútočilo na americký přístav Pearl Harbor, čímž Spojené státy americké definitivně vstoupily do druhé světové války. Američané tak museli zrychlit rekrutování a výcvik vojáků, kteří byli následně posláni do Evropy, Afriky, či na Japonci obsazené ostrovy v Pacifiku. Mezi obrovskou masou vojáků byl i mladý Bill Mauldin, který se brzy stal známým mezi většinou amerických vojáků. Ve známost však nevstoupil díky svým bojovým činům, ale díky kreslení.
Válka a první kreslené vtipy
Bill Mauldin měl s kreslením zkušenosti již před válkou, kdy studoval kreslení na Univerzitě umění v Chicagu. V roce 1940 se rozhodl vstoupit do americké armády. Pravděpodobně v této době (není znám přesný rok) se v Mauldinově hlavě zrodily dvě postavy. Přesněji se jednalo o dva kamarády v pěší jednotce se jmény Willie a Joe. Některé jeho kreslené vtipy vycházely v amerických novinách The Stars And Stripes. V roce 1943 Mauldin vyrazil jako člen 45. pěší divize na Sicílii, kde s jednotkou bojoval a prošel s ní až do Německa. Právě Willie a Joe symbolizují Mauldinův průchod válkou.
Willie a Joe
Willie a Joe, vyobrazeni obvykle jako zarostlí, potrhaní a s cigaretou v ústech, zamračení pěšáci, jsou odrazem podmínek, ve kterých americké pěší jednotky, nejen na Sicílii a v Itálii, museli přežívat každý den. Charakter postav se postupně začal měnit. Z kreslených vtipů se postupně staly spíše satirické narážky na každodenní život pěšáků ve válce. V této době tyto kreslené vtipy představovaly úplně něco jiného než všudypřítomná propaganda o čistých a upravených vojácích, kteří táhnou s úsměvem do války. Nutno podotknout, že ohlasy mezi „obyčejnými pěšáky“ byly většinou kladné, nelze tak však hovořit o přijetí důstojníků nebo například generálů. O tom svědčí schůzka Mauldina a generála George S. Pattona v Lucembursku v roce 1945, kdy mu Patton vytkl, že Mauldin nerespektuje armádu a snaží se pokřivit její pověst. Mauldina se však zastal samotný generál Dwight Eisenhower, který Pattonovi přikázal, aby nechal Mauldina být. Dle Eisenhowera naopak Mauldinovy kreslené vtipy pomáhaly udržovat morálku mužstva.
Publikace
Bill Mauldin byl oceněn Pulitzerovou cenou, a to dokonce dvakrát. V roce 1945 vyšla kniha Na frontu, která obsahuje Mauldinovy kreslené vtipy a zároveň jeho osobní vzpomínky na válku. Kniha byla také vydána v českém jazyce, avšak k dnešnímu dni už není téměř, krom z druhé ruky, dostupná.
Závěr
Willie a Joe se staly bezpochyby jedním z těch pozitivnějších symbolů druhé světové války, a to i přesto, že tyto kreslené vtipy byly vcelku ostrou, byť realistickou, satirou každodenního života pěšáků na frontě. Na druhou stranu, tisícům vojáků umožnily, byť jen na chvíli, zapomenout na každodenní hrůzy na bojišti. Mauldinovo dílo je dodnes známo téměř po celém světě.
Zdroje:
MAULDIN, Bill, Na Frontu, Praha 1991.
Bill Mauldin. In: Britannica [online], [cit. 2024-08-21]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Bill-Mauldin.
When Willie and Joe’s Creator Bill Mauldin Met “Blood and Guts” Patton. In: Defense Media Network [online], [cit. 2024-08-21]. Dostupné z: https://www.defensemedianetwork.com/stories/willie-joes-creator-bill-mauldin-met-blood-guts-patton/.
Úvodní obrázek: The Fighting Cartoonist – How Bill Mauldin’s ‘Willie & Joe’ Comics Captured the Plight of GIs in WWII. In: Military History Now [online], [cit. 2024-08-21]. Dostupné z: https://militaryhistorynow.com/2023/04/10/the-fighting-cartoonist-how-bill-mauldins-comics-brought-smiles-to-soldiers-faces-in-ww2-2/.
