Otázka kterou jsem si kladla při zapisování předmětu do rozvrhu. Po absolvování analytické filozofie už znám odpověď. Zkušenost se pokusím zprostředkovat.
Studium analytické filozofie podobně jako celé studium na filozofické fakultě dle mého názoru značně posiluje komunikační dovednosti studentů. Dalo by se diskutovat o vlivu vysokých škol na komunikační dovednosti obecně, jelikož sama na sobě shledávám, že jsem se od mého prvního semestru na vysoké škole značně posunula, co se rychlé a efektivní komunikace týče. Napsat e-mail vyučujícímu pro mě byla stresová událost celého odpoledne, jelikož jsem toužila zdvořile o něco požádat nebo se na něco zeptat. S ohledem na to, že v elektronické komunikaci chybí tón a intonace promluvy, se ale zdál úkol téměř nemožný. Dnes je tomu pochopitelně jinak, a to nejen při psaní zmíněných elektronických zpráv, ale také při zhotovování seminárních prací či referátů. Zdá se, že se mi úspěšně daří komunikovat mnohem trefněji s využitím menšího časového rozpětí, než tomu bylo dříve.
Nabyla jsem proto, jak jsem později zjistila, mylného dojmu, že v komunikaci se zlepšují postupně všichni vysokoškolští studenti. Nestačím se divit, kolik titulovaných lidí stále při psané komunikaci nezvládá učivo základní školy – vyjmenovaná slova, shoda podmětu s přísudkem, mě/mně – ba dokonce u nich nenalézám snahu své znalosti českého jazyka prohloubit a při jemném upozornění na gramatické chyby je mi odpovězeno, že „to je snad jedno, chápeme se, nebuď arogantní a povýšená”. Netvrdím tím, že já jsem člověk neomylný, nicméně od této skupiny lidí mě dělí minimálně skutečnost, že já jsem za konstruktivní kritiku, která má potenciál posouvat mou osobu kupředu, vděčná. Po zažehnání prvotního šoku, po zavření úst a po usazení očních bulev zpět do prostor víček po výše zmíněném zjištění, jsem o problému začala hloubat a podrobila ho analýze (což je vlastně jeden ze zvyků, které jsem si osvojila díky studiu – neodsuzovat a přemýšlet o věcech z různých perspektiv).
Došla jsem k závěru, že samotné studium na jakékoliv filozofické fakultě necvičí studenty v ničem jiném více, než právě v komunikačních dovednostech a zároveň patří filda k fakultám, kde je cílené cvičení komunikace klíčové. Byť se někomu může zdát bezpředmětné stále se věnovat různým mudrcům a neustále analyzovat jejich díla a myšlenky, opak je pravdou. Právě takové bádání, hledání smyslu a intencí, které jsou v díle obsaženy, samotné čtení děl a čtení jejich kritik, srovnávání myšlenek s myšlenkami někoho jiného, zasazování do kontextu a hledání spojitostí nám více než cokoliv jiného dovoluje otevřít a trénovat mysl, zlepšovat se ve svých vědomostech a i schopnostech přijímat nové informace, odstranit klapky z očí, číst mezi řádky, vidět interdisciplinární spojitosti, zlepšovat se ve své mateřštině, obohacovat slovní zásobu a v neposlední řadě nám také dovoluje trénovat empatii a tím zlepšovat naše mezilidské vztahy. Rozvíjíme také schopnost kriticky a analyticky myslet, jsme odolnější vůči fake news a mediální masáži, jsme naučeni dobře pracovat s informacemi a ověřit si jejich zdroje a díky vědomému budování vlastního názoru jsme nejen schopni jasně, věcně a přesvědčivě argumentovat, nýbrž se z nás také stávají silné sebevědomé osobnosti, které ve většinové společnosti, jež tyto (pro nás už někdy bohužel samozřejmě očekávané) vlastnosti postrádá, budí respekt.
Analytickou filozofii a její studium nevnímám jinak, než jako další nezbytné vlákno do stále se rozrůstající pavučiny poznání, která utváří kompetence jedince, krystalizuje jeho přesvědčení a jednoznačně ústí ve zlepšení komunikačních dovedností.
