Z našeho oboru

Jak SKUTEČNĚ vypadal život na Divokém západě? (Část I.)

Úvod

Období tzv. Divokého západu, které reprezentuje kulturu, folklór, geografii a převážně historii osidlování západu Severní ameriky, rozumějme na západ od řeky Mississippi po Tichý oceán, je dodnes obestřeno řadou legend a mýtů, za které můžeme poděkovat především filmům, románům, ale také hudbě. V Evropě měl na mystifikaci Divokého západu pravděpodobně největší podíl německý spisovatel Karl May a jeho fiktivní romány o náčelníkovi kmene Apačů – Vinnetouovi a jeho bratrovi Old Shatterhandovi. Nenechme se však zmást, protože i v těchto románech se dají najít reálné základy. Karl May v podstatě přenesl sám sebe do role Old Shatterhanda, v knihách také znám pod přezdívkou „Greenhorn“ (začátečník, zelenáč), německého imigranta a zeměměřiče, který měl za úkol vyměřit budoucí železniční trať směrem na západ. Old Shatterhand (čili Karl May) je vypravěčem všech románů o Vinnetouovi. Věřím, že každý z nás minimálně jednou viděl v televizi o Vinnetouovi aspoň film či v mládí četl knihy. Čili, když se řekne divoký západ, pravděpodobně si představíte bandity, nebezpečné indiány, bankovní loupeže, drancování a hledání zlata nebo Clinta Eastwooda, který masakruje nepřátele. Jaká byla však realita? V dnešní části se zaměříme na nejzákladnější aspekty, na které lze v tematice narazit. Článek bude rozdělen na více částí, protože tématika Divokého západu je velmi rozsáhlá a komplexní.

Osidlování západu a Pony Express

Jako období Divokého západu označuje většina historiků rok 1866 až rok 1910, nebo 1912, kdy se k USA připojily státy Nové Mexiko a Arizona. Američané se hnali na západ, aby získali rozsáhlou půdu, mohli pěstovat obilí a kukuřici, hledat zlato (Kalifornie) atd. V počátcích Divokého západu existovala pouze jedna dopravní společnost, která dopravovala na západ – Pony Express. Jednalo se o poštovní společnost, která zřizovala poštovní spojení mezi Mississippi a Tichým oceánem. Jejich trasa vedla přes státy Kansas, Nebraska, Wyoming, Utah, Nevada a Kalifornie. Na trase Pony Expressu se každých 20 km zřizovaly opevněné stanice pro doplnění zásob a výměnu koní. Dodnes se zachovala stanice Hollenberg Ranch v Kansasu. Tato společnost nabírala pouze muže starší 18 let, dobré jezdce, odolné a štíhlé, ochotné každý den riskovat smrt. Za tuto pozici jim bylo vypláceno $25 týdně.

Indiáni

Osidlováním a budováním amerického západu se objevilo mnohem více indiánských kmenů. Někteří byli bojovní a své území nechtěli vydat. Jiní byli zase otevřeni spolupráci a obchodu s bělochy. Nebudeme zde však rozebírat vztahy mezi indiány s jinými kmeny a bělochy, protože tato problematika by obsáhla několik knih. Jako příklad si můžeme představit Apače, kteří žili v oblastech Arizony, Kansasu, Oklahomy, Nebrasky, Colorada atd. Apačové byli válečným kmenem, který válčil jak s ostatními kmeny, tak s bělochy. Na „válečnou stezku“ s bělochy se Apačové vydali v roce 1861 a to přímo proti americké armádě a jejich spory trvaly až do roku 1886. Jedním z největších válečníků tohoto kmene byl náčelník Geronimo (*1829-†1909). Poslední zaznamenané spory s Apači jsou z 20. let 20. století.

Železnice a parní lokomotivy

První dvě parní lokomotivy sériové výroby doputovaly do USA, konkrétně do New Yorku, v roce 1829 a byly vyrobené firmou Stephenson & Co. v Newcastle ve Velké Británii. Byly pojmenovány jako „Amerika“ a „Stourbridge Lion“. V roce 1835 měřila železniční síť v USA již cca 136 mil (cca 219 km). Během americké občanské války (1861-1865) sloužila železnice a lokomotivy jako dopravní prostředek k přepravě vojska a vojenského materiálu. V roce 1865 historicky poprvé přejela jedna jediná lokomotiva z východu na západ. V době Divokého západu spousty lidí pracovaly u železnice, protože po občanské válce zkrátka bylo mnoho lidí bez práce. Indiáni se na parní lokomotivy tvářili všelijak. Někteří je považovali za „obludy chrlící oheň“, někteří je zase na nádražích s úžasem pozorovali i několik hodin, zkrátka čekali na příjezd a odjezd. Někteří se je dokonce snažili ulovit luky a šípy. Po nějaké době se indiáni stali experty ve vykolejování lokomotiv, protože část z nich s nimi hluboce nesouhlasili a bála se jich.

Závěr

Během osidlování západu lidé mohli skutečně narazit na cokoliv. Od nahněvaných Indiánů až po útoky divoké zvěře, bandity a zloděje nebo extrémní počasí. Doba Divokého západu byla a je velmi romantizovaná a v realitě by na Divokém západě jen tak někdo žít opravdu nechtěl, protože život zde vyžadoval neuvěřitelné množství odvahy, ale také zkušeností a šikovnosti. V další části se podíváme na život ve městech, kriminalitu a módu a i v těchto případech k romantickým představám měla realita velmi daleko.

Zdroje

HAMMAN, Joe, Po stopách Divokého západu, Praha 1965.

Apache. In: Britannica [online], [cit. 2023-07-07]. Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/Mojave.

About Tomáš Fiala

Studuji historii na katedře historických věd ZČU. Z historie mě nejvíce zajímá 2. světová válka, dějiny USA a dějiny novověku. Ve volném čase rád sleduji filmy, nebo se věnuji čtení.
View all posts by Tomáš Fiala →