Dění na FF, Kultura, Recenze, Reportáže, Studentský život, Zajímavé

Promítání filmu Šťastně až na věky

plakát filmu

Ve středu 26. 4. 2023 proběhlo promítání filmu Šťastně až na věky. Promítání organizoval Feministický univerzitní kroužek společně se Studentským filmovým klubem. Po zhlédnutí snímku následovala debata s režisérkou Janou Počtovou a paní Mirkou, která je jednou z protagonistek.

 

Jana Počtová

Režisérka, dokumentaristka a scénaristka Jana Počtová nejprve studovala Katedru divadelních, filmových a mediálních studií na UPOL a následně přešla na FAMU na Katedru dokumentární tvorby. Během studií také strávila nějakou dobu na zahraniční stáži v Paříži.

Dlouhodobě se podílela na organizaci několika filmových festivalů včetně KVIFF, Jeden svět a AFO. Spolupracovala také na projektu Živá paměť a s organizací Člověk v tísni na projektu Dcery 50. let. Dlouhodobě spolupracovala také na některých cyklech České televize mezi než patří např.: Příběhy slavných, Cestománie, Generace 0 nebo Kultura.cz.

Mezi její autorskou tvorbu patří například dokumentární snímek Eshq (2004), který sleduje 4 afghánské ženy, přičemž se dotýká tématu lásky, partnerských vztahů a kulturních odlišností. Její nejznámější tvorbou je však dokumentární vztahová trilogie, jež zahrnuje filmy Generace Singles (2011), Nerodič (2017) a promítaný snímek Šťastně až na věky (2022).

 

Alternativní uspořádání

Ve filmu Šťastně až na věky je zobrazeno pět různých vztahů v průběhu tří let. Jedním z dokumentovaných vztahů je vztah katolického páru Kristýny a Mirka, dalším je otevřený vztah Sandyho a Šárky. Zachycen je i polyamorní vztah Fró, Andrey a Honzy a jejich dalších partnerů a partnerek. Další příklad vztahu znázorňuje paní Dagmar, která je milenkou ženatého muže. Poslední, ale neméně zajímavou postavou filmu, je paní Miroslava, která se snaží uzavřít jednu kapitolu svého života a hledá nového partnera na seznamce.

Snímek nám nabízí možnost nahlédnout do různých vztahů, do jejich výhod ale také problémů. Protagonisté a protagonistky sdílí emoce, které prožívají a ukazují diváctvu pestrou škálu situací, do nichž se lze v partnerském životě dostat. Vidíme, jak se různí lidé v odlišných vztazích vypořádávají s událostmi, které v jejich společných životech nastávají.

Postupně jako publikum zjišťujeme, že žádný dokonalý nebo idylický vztah neexistuje a že každý vztah má svá úskalí. Můžeme však dokument použít k reflexi nad vlastním vztahem a přemýšlet nad tím, co vlastně od vztahu a od člověka nebo od lidí s nimiž ho sdílíme očekáváme, požadujeme a potřebujeme. Době, kdy v podstatě existoval jen „tradiční“ monogamní vztah v páru tvořeném mužem a ženou, už dávno odzvonilo a některým lidem může více vyhovovat jakákoli alternativní podoba partnerského soužití.

Všichni se totiž snažíme hledat cestu ke štěstí. Musíme si však uvědomit, co pro nás vůbec pojem štěstí znamená a také, že nemusí existovat jen jedna cesta jak jej docílit. Film nám také dává najevo, že štěstí ve vztahu nepřijde samo, ale že se na něm musí pracovat a v podstatě si ho musíme sami vytvořit, především upřímnou komunikací a sdílením pocitů.

 

Debata

Po promítnutí filmu následovala debata a to nejen s režisérkou Janou Počtovou, ale také s protagonistkou paní Miroslavou. Nejprve obě mluvily o tom, jak se k dokumentu dostaly. Paní Miroslava vyprávěla, jak odepisovala na inzerát na seznamce, jak popsala svůj příběh a jak probíhalo první setkání s režisérkou. Jana Počtová zase mluvila o tom, jak našla další osoby v různých vztazích, které ve filmu vidíme. Některé byly tipem od přátel, některé zareagovaly na inzerát v časopise nebo na sociálních sítích. 

Jana Počtová také mluvila o tom, jaké takové natáčení dokumentu je. Hovořila o získávání důvěry protagonistů a protagonistek, dále o tom, jak se natáčení plánovalo, a tom, co se do filmu už nedostalo. Dozvěděli jsme se i něco málo o tom, jak to s vyobrazenými vztahy dopadlo po dokončení natáčení.

V publiku rezonavala představa ideálního vztahu, která byla filmem naprosto odmítnuta, a došlo tak i na diskusi o tom, zda takový vztah je vůbec možné dlouhodobě mít. Situace komentované ve filmu totiž v publiku mohly vzbudit dojem, že ve vztahu člověk pozná jen zoufalství a neštěstí. Část mladého publika zastávala názor, že ideální vztah možný je a kritizovala to, že nebyl zobrazen. Podle režisérky je to však trochu naivní představa a jednoduchý, snadný vztah bez jakýchkoliv problémů neexistuje. Vždy se objeví něco co je potřeba ve vztahu řešit a otázkou je, jak se k tomu jednotlivé osobnosti postaví a zda spolu komunikují nebo nekomunikují.

 

Jak se na film dívat

Je dobré k filmu přistupovat s empatií k jednotlivým osobám a individuálním životním situacím. Pro mě osobně bylo velmi zajímavé a obohacující vidět těchto pět příběhů a sledovat upřímné emoce, které v partnerských uspořádáních vznikaly. Mohli jsme také vidět, jak se lidé vypořádávají s dopady svých rozhodnutí. Myslím, že každý z nás zná nějaký podobný vztah buď osobně nebo z okolí, což nám může pomoci porovnat a zhodnotit vlastní emoce, činy a rozhodnutí.

P.S. Další podobné promítání následované debatou s režisérem se bude konat 4. 5. 2023 od 18h v učebně SP319. Více informací na facebookové události.

Tagged , , , , , , , , ,

About Tereza Matějková

Jsem studentkou FF, která si nikdy nenapsala nic do šuplíčku. Mám vždy dobrou náladu a dokážu si rozložit čas tak, abych všechno stihla. Mám ráda Karla Čapka, umělou inteligenci, literaturu a spoustu dalších věcí. Jsem zvědavá, baví mě gramatika a nechutná mi kafe.
View all posts by Tereza Matějková →

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *