Harry Potter a jeho svět. To je značka, která provází svět mudlů (tedy bohužel nás všech – konečně si to přiznejme) již od roku 1997. Značka, která si od svého stvoření začala žít vlastním životem.
Pokud patříte mezi starší mladší generaci (to už jsem si musel taky přiznat), tak jste s Harrym Potterem pravděpodobně vyrostli a byli jste svědky toho, jak se magický svět J. K. Rowling osamostatnil. Za mého dětství byl Potter živ díky knihám, později si naši pozornost udržel filmy, pak nám po krátké pauze studio Warner Bros na stříbrném podnose (s přílohou zlatého plátna) naservírovalo Magická zvířata, přičemž nyní se nám brány do světa Harryho Pottera otevřely dokořán vynikající hrou Hogwarts Legacy.
Každopádně skutečnost, že autoři fantasy a sci-fi často čerpají ze skutečných událostí, je nepsaným pravidlem. Jediný autor, který toto tvrzení již v úvodu své knihy odmítl, byl J. R. R. Tolkien, byť i v jeho dílech se literáti snaží najít historické, politické a kulturní konotace z doby, ve které Tolkien žil. Historií se nesporně inspiroval G. R. R. Martin při psaní Písně ledu a ohně, teologické prvky pak lze nalézt v Lewisových Letopisech Narnie. Suzanne Collins, autorka Hunger Games, se přiznala, že nápad k sepsání svého bestselleru dostala v době, kdy znuděně přepínala televizní pořady, přičemž krátce po sobě zhlédla dokument o Minotaurovi a labyrintu, římských gladiátorech a několik pořadů tak „studidních“, že na jejich základní výpovědní hodnotě mohla postavit narcistickou mentalitu Kapitolu.
Jaká inspirace promluvila k J. K. Rowling?
V jejím světě lze nalézt celou řadu odkazů směřujících k antické mytologii. Bude vám stačit vteřinka brouzdání po internetu, abyste se dozvěděli, že tříhlavý pes Chloupek střežící Kámen mudrců na třetím patře Bradavické školy čar a kouzel je ve skutečnosti ztělesněním mýtického Kerbera, jenž bránil vchod do světa mrtvých. Ano, toho Kerbera, kterého hudebník Orfeus dokázal uspat stejně jako Hagrid Chloupka. A to, že má Chloupka zkrotit hudbou, Hagridovi přeci jenom prozradil „chlápek z Řecka“. Podobným způsobem se snad nepozastavíte ani nad existencí kentaurů a jednorožců.
Pokud jste skalními fanoušky Harryho Pottera, asi vám nemusím vysvětlovat, že svět J. K. Rowling je promyšlený od A do Z. Kdo z vás nebyl překvapený příběhem Severuse Snapea, pravým původem Vrby mlátičky (a Chroptící chýše), či spojitostí rodin Riddle a Gaunt se Salazarem Zmijozelem? Účelem každé fanbase je samozřejmě nutnost zabývat se věcmi, nad kterými se „normální“ člověk nepozastaví, či nemá čas nad nimi přemýšlet. Pak jsou tady tací, kteří si na to chvilku najdou (byť se pak peskují, že by se raději měli věnovat studijním povinnostem). Inu, na jednoho jste narazili. Pokud nějaké kouzlo ovládám, tak pak definitivně prokrastinaci.
Není v mých silách vypsat vše, co činí kouzelný svět Harryho Pottera ještě kouzelnějším, proto bych se s vámi chtěl podělit o několik hlavních věcí, které sám považuji za nejvíce překvapivé (popřípadě zajímavé). V nadpisu jsem slíbil antickou mytologii, a tak začneme tou. To, že se J. K. Rowling inspirovala antickým Řeckem a Římem je věc zcela jasná. Některá kouzla nemají pouze latinský základ, ale jejich vyslovením dotyčný čaroděj prakticky začne hovořit latinsky – Crucio (mučím), Imperio (ovládám), Lumos (světlo), Expelliarmus (odzbrojit!), Accio (přivolávám), Expecto patronum (očekávám ochránce). Cizí vám nejsou určitě ani bystrozorové, zaměstnanci Ministerstva čar a kouzel, jejichž cílem je potírat „zločiny“ zpupných černokněžníků. Bystrozor se v originále řekne auror, přičemž latinské slovo aurora znamená Jitřenka. A co by mohlo být více poetické, než když bojovníka proti černé magii pojmenujete podle (údajně) poslední hvězdy, kterou lze v ranních hodinách spatřit na obloze?
Obětí slovní hříčky je i učitel obrany proti černé magii (a mimochodem vlkodlak), který byl čtenáři/divákovi poprvé představen ve Vězni z Azkabanu, Remus Lupin, neboť samotné jeho příjmení vychází z latinského slova lupus, neboli vlk, zatímco jméno křestní, Remus, má mít údajnou spojitost s Romulem a Remem, legendárními zakladateli Říma, kteří byli odkojeni vlčicí. Ušetřen nebyl ani Remusův kamarád a Harryho kmotr, Sirius Black, jehož křestní jméno (Psí hvězda) je největší hvězdou v souhvězdí Velkého psa. Jak jinak pojmenovat muže, který dokáže uprchnout z nejstřeženějšího vězení pro čaroděje tím, že se promění v skotského jeleního psa?
Určitou spojitost lze vysledovat i s antickými Athénami. Spojovat Athény se sovami je pravděpodobně nošením dříví do lesa. Ale věděli jste, že předtím, než se ujalo slovní spojení „nosit dříví do lesa“ existovala věta „nosit sovy do Athén“? Sov bylo v antických Athénách více, než dnes holubů nad pekařstvím a sloužily jako skvělý komunikační prostředek (to bylo před tím, než lidé zjistili, že i oni holubi nad pekárnou se dají zužitkovat). Proč by tak v Harry Potterovi nemohly zprávy nosit zrovna sovy? Složitost systému J. K. Rowling možná pochopíte, až začnou prasata létat. To přirovnání jste určitě již také slyšeli. Co mu předcházelo? Třeba rčení: „Až se gryf spáří s koněm!“ Anekdotické přirovnání poprvé vyslovil římský básník Vergilius v 1. století před Kristem (ten Vergilius, kterého si i skladník ve šroubárně může přečíst v originále). A teď nechme promluvit filologii. Všichni jistě znáte hipogryfa Klofana, který sehrál důležitou úlohu ve třetím díle o Harrym Potterovi. Co znamená druhá část slova, tedy gryf, to jistě víte. První část pak pochází z řeckého hippos, čili kůň. Inu nakonec se tedy Vergilius dočkal. Někoho napadlo spářit gryfa s koněm. Abychom však Rowlingové nepřisuzovali nějakou nadpřirozenou tvůrčí auru, je nutno přiznat, že na důvtipné slovo hipogryf prvně přišel italský básník Lodovico Ariosto v 16. století.
Během studia historie si člověk často klade otázku, zdali se učí historii, či zdali historie učí jeho? Stejně zapeklitá je i odpověď na otázku, zdali se Rowlingová učila antickou historii, či zdali antická historie učila ji? Jisté však je, že antická historie učí fiktivní studenty ve fiktivních Bradavicích. A to je právě snad největší důraz na detail, který lze ve světě Harryho Pottera naleznout. Příkladem mohou být dvě učebnice, a to sice Odhalování věcí budoucích, kterou pro studenty Bradavic sepsala jistá Kasandra Vablatská. Kolik má asi společného s mýtickou Kassandrou Trojskou, které dar jasnovidectví daroval samotný bůh Apollón? I zde lze vidět určitou analogii. Řecká mytologie dokáže být občas dramatičtější jak Výměna manželek, a tak vás určitě nepřekvapí, že mezi bohem a člověkem došlo ke sporu a Apollón Kassandru nakonec proklel – zajistil, aby jejím předpovědím nikdo nevěřil (což lze vysledovat až do dnešní ezoteriky). Stejně tak jako žádný student Bradavic nevěří sylabu hodin jasnovidectví… podobně jako Kassandřin otec, trojský král Priamos, nevěřil své dceři, když ho varovala, ať za hradby nebere nádherný dar v podobě dřevěného koně, kterého mu prchající Řekové nechali. Neposlechl. A odnesl to Brad Pitt.
Druhou učebnicí je záznam o vypěstování prvního baziliška, který údajně sepsal kouzelník Herpo Prohnilý. Herpein je řecké slovo pro „plazit se“. Což si později vypůjčila i latina a setkat se s ním lze například ve spisech římského historika Plinia staršího.
Pokud se podíváme více na východ, zjistíme, že fantazie J. K. Rowling zavítala i do Indie 6. století před Kristem. Říká vám něco jméno Siddhártha Gautama? Když tento královský princ utíkal před problémy každodenního života a hledal všemožná filozofická východiska, pomalu začal přijímat jméno Buddha. A když jednoho dne Buddha za silné bouře meditoval pod stromem, poskytl mu ochranu indický symbol nesmrtelnosti – had. Had, který se v sanskrtu napíše Nag (maskulinum), přičemž jeho samičkou je Nagini. Že by svůj symbol nesmrtelnosti podobným způsobem hledal i lord Voldemort?
Z východu, byť nyní (B)bližšího, pochází i jedna ze tří kleteb, které se nepromíjejí. Ve starověké aramejštině jste snadno mohli zaslechnout slova abhadda kedhabhra, což prý ve volném překladu znamená „nechat zmizet jako tohle slovo“, ačkoliv se používala spíše k zahnání nemocí nežli k usmrcení soupeře.
Pronikat do magického světa Harryho Pottera je občas magie sama o sobě a pokud momentálně patříte k lidem, kteří si s nově vycházející videohrou opět vzpomněli na Bradavice, Prasinky, Azkaban, Godrikův důl a mnoho dalších, jistě si užijete i knihu, ze které jsem si informace výše popsané vypůjčil – Kouzelný svět Harryho Pottera od Davida Colberta.
