Přede mnou leží majestátní hora Říp zahalená do podzimního kabátu, líně se povalující mlha po polích, nedaleko probíhá stádo muflonů a za mnou je ukrytá dlouhá mohyla, ve které již více než 6000 let odpočívají naši předkové z pozdní doby kamenné. Naprosto nezapomenutelná atmosféra takto nádherné pravěké lokality mi připomněla, že pokud někdo umí cestovat časem, tak jsou to archeologové.
Chladná říjnová rána u několik desítek metrů dlouhého pohřebního objektu nám ukázala nejen kouzlo a krásy tohoto místa, dnes ležícího v polích u obce Vražkov. Archeologický výzkum dlouhé mohyly, tedy jednoho z nejstarších pohřebních monumentů v Evropě, nám pomohl zjistit především to, jak taková stavba mohla v době kamenné vypadat. Dlouhé mohyly byly zpravidla obdélného či lichoběžníkového půdorysu, s navršeným materiálem nad jednou či dvěma pohřebními komorami v delší ose objektu. Navršená hlína byla získávána z nejbližšího okolí a mohylu ohraničoval hluboký příkop.
Vražkovská mohyla není výjimkou a díky postupnému odkrývání příkopu nyní víme, že byla 31 metrů dlouhá a 11 metrů široká. Přestože nepatří mezi ty největší, ukrývala v sobě dva pohřby, jeden z nich v nepříliš dobrém stavu kvůli kyselosti zdejší půdy a druhý navíc silně poškozený orbou. Právě kvůli intenzivní orbě se bohužel nedochoval mohylový násep, díky kterému bychom byli schopni rekonstruovat výšku celé stavby.
Zajímavý je fakt, že pohřbení u sebe neměli žádné milodary. Přesto však můžeme s jistotou říct, že patřili mezi výše postavené členy společnosti. Jak je to možné? Představte si, že máte k dispozici jen lidskou sílu, kamenné nástroje a musíte vykopat hluboký příkop a navršit několik desítek metrů dlouhou mohylu do výšky asi 2 metrů. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, kolik námahy nás stálo vykopat circa desetimetrový kus příkopu, a to s použitím dnešních kvalitních rýčů, lopat, kýblů a speciálních archeologických motyček. Nejedná se však pouze o fyzickou námahu, ale i o pečlivé plánování, které s pravěkými znalostmi muselo být velice složité. Z těchto faktů vyvozujeme, že výstavba dlouhé mohyly byla mnohem prestižnějším „milodarem”, kterého se dostalo jen opravdu výjimečným lidem.
Ačkoli patří terénní odkryv k té dobrodružnější části archeologického výzkumu, zpracování získaných dat a další analýzy nám mohou přinést ještě mnoho překvapení. Na projektu vedeném Petrem Krištufem z Katedry archeologie FF ZČU spolupracuje také Centrum pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Fakulta ekologie České zemědělské univerzity. Dalším krokem je tak například analýza pravěké DNA, která nám pomůže zjistit, zdali spolu byli dva pohřbení jedinci příbuzní. Zajímavá zjištění přinesou i vzorky půdy, které poodhalují, že na tomto místě díky chybějícím antropogenním prvkům (dostávajícím se do země lidskou činností) nedocházelo k sídlení, ale zřejmě jen k tomuto významnému pohřbu a potažmo dalším rituálům, a to pravděpodobně i v následujících staletích.
Výběr místa tak jistě nebyl náhodný a je úzce vázaný na okolní krajinu. Je možné, že stavbu pohřebního monumentu ovlivňovala blízkost a dominantnost mýtického Řípu. První výsledky výzkumu také ukazují, že orientace stavby souvisí s východem či západem Slunce během rovnodennosti nebo slunovratu.
Už v této fázi výzkumu je nám jasné, že lidé doby kamenné měli pravděpodobně mnohem komplexnější znalost přírody, než jsme si doposud mysleli. A i když nám pohřební místo našich předků nepoví nic o tom, jak vypadal jejich běžný život, archeologické výzkumy dlouhých mohyl přináší nová zjištění třeba o smýšlení o smrti významného člena komunity, uctívání předků nebo dlouhodobém přístupu k těmto významným rituálním místům.
