Taky se vám někdy stalo, že jste se vyskytli v hloučku lidí, kteří bouřlivě diskutovali nad daným tématem, vy jste se jenom pozdrželi diskuze (ať už z jakéhokoliv důvodu) a okamžitě jste byli označeni za jednu z ovcí, které se vším souhlasí a „tupě“ následují své stádo? Pokud ne, tak vám srdečně gratuluji. Nepatřím zrovna k těm, kteří cítí potřebu vše komentovat, ale to přece neznamená, že nemám svůj názor. Navíc v případě některých lidí se raději zdržím diskuze a budu mlčet, protože nehodlám jít hlavou proti zdi (na to ji mám až příliš ráda).
Zdá se, že velkým fenoménem naší doby je se ke všemu vyjadřovat. A to ať už chceme či nikoli. Od té doby, kdy k nám „zavítal“ onen nejmenovaný vir, se fenomén komentování čehokoliv (a to doslova) rapidně znásobil. Vypadá to, že najednou je každý expertem na vše (především na viry). Jsou ale všechny ty reakce opravdu nutné? Skoro se dá říci, že ten, kdo nesdílí své názory s ostatními na sociálních sítích či v reálném životě, tak jakoby už neexistoval. Dnes a denně vídám na Facebooku různé statusy či komentáře, kterými se lidé snaží na sebe upoutat pozornost, jako malé děti. Stojí to ale za to? Dle mého názoru přemíra komentování všeho škodí. (Za mě tedy ANO – vyjadřovat své názory, NE za každou cenu.)
Navíc se mi občas zdá, že se lidé při komentování spíše zesměšní svou nevědomostí ohledně daného tématu. Jako císař, který „vynesl“ nové šaty, přičemž stanul před svými poddanými zcela nahý. Jemu ale pomohl v prozření malý chlapec, který mu řekl, že žádné šaty nemá. V případě „všekomentujících“ lidí mám pocit, že ani jakékoliv upozornění o „kvalitě“ jejich názorů, jim nijak nepomůže. Spíše naopak bychom pouze přilévali olej do ohně. Tito „všeználci“, dle jejich názoru, mají nejlepší přehled o všem a právě oni rádi označují ostatní za „mlčící“ ovce.
Není tomu ale naopak? Není právě ten, kdo vše komentuje, jednou z bečících ovcí ve stádu? Vypadá to, že se v naší době vyskytuje příliš mnoho „expertů“ na cokoliv (od nemocí až k hubnutí). Přičemž každý z nich má svou „pravdu“, kterou mu snad napověděl sám Ježíš. (Upozornění: V této větě byl použit sarkasmus. Cílem není zesměšnit či nějak poškodit věřící ani jejich víru.) Kdyby se však na celou věc podívali s větším odstupem, zjistili by, že neexistuje 100% pravda. Na každou věc lze pohlížet z více úhlů. Podobně jako na kostku se mohu já dívat ze shora a vidět pouze šestku, zatímco druhý člověk pohlížející na ni z boku vidí pouze trojku. Mohu jeden názor označit za absolutně pravdivý a druhý vyvrátit? Nikoliv. Podobně je potřeba nahlížet i na informace, které jsou nám v době nových technologií předkládány, jako na běžícím páse. Je dobré vstát a podívat se na „kostku“ i z pohledu jiného člověka.
Pokud bych se měla vrátit k tématu vyjadřování se k čemukoli, tak zběsilé komentování nás nespasí. Spíše si v poslední době připadám, že slyším samé „bečení“ a žádný obstojný názor. Vím, že jsme jako lidé obdařeni darem jazyka, čehož si také vážím. A jsem ráda, že na sebe nemusíme pokřikovat jako zvířata v někde v džungli. Občas by to ale chtělo mít soudnost a některých komentářů se zdržet.
