Ze studentského života

Tisíc dnů a jeden rozmar

Ležíš v trávě a necháváš po sobě lézt mravence. Usínáš a necítíš se narvaná v kazajce. Usínáš, protože víš, že nemusíš být vzhůru. Do tří ráno. Usínáš a víš, že zejtra tě čeká naprostý nic. Svoboda. Už od prváku jsem měla pocit, který má různá jména. Lidé pod padesát by řekli fomo, lidé nad padesát asi horlivost nebo nerozum. Konkrétně: jdeš kolem plakátu, z něhož jen douškem smrdí blízkost studijnímu oboru; o tom, že na akci z plakátu jdeš, jsi…

Celý článek