Neúspěch jako cesta k pokroku

Milé čtenářstvo, vítám vás na BLOGUJNAFF! Znovu píšu články, protože jsem stále studentkou naší fantastické fakulty a mám z toho opravdu velkou radost. Bohužel osobně vím, co znamená zažít neúspěch – na začátku září jsem nezvládla druhý pokus státní zkoušky 🙁 *Jsem tedy příkladem toho, že život pokračuje i po nezvládnutí zkoušky.* Abych z této skutečnosti neměla deprese, rozhodla jsem se zamyslet nad tím, jaký přínos může mít neúspěch. V tomto článku se pokusím ukázat, že NEÚSPĚCH nás motivuje k rozvoji více než vítězství. Pokud vás toto téma zajímá, přeji vám příjemné čtení!

Za prvé, co je to neúspěch? Online slovník současné češtiny uvádí následující definici tohoto pojmu: „nedosažení předpokládaného výsledku“. Uvádím následující příklad: Během dvou týdnů jsem se připravovala na zkoušku a doufala jsem, že všechno skončí s pozitivním výsledkem, ale vyučující ohodnotili mé znalosti jinak, proto mám neúspěch => „Nedosáhla jsem požadovaného výsledku„. V tomto případě může být člověk částečně závislý na rozhodnutích jiných lidí, což znamená, že nemůže kontrolovat všechno.

Objevuje se tedy další otázka, zda se člověk vzdá a nebude se snažit znovu, nebo zda se zamyslí nad svými chybami a pokusí se znovu dosáhnout kýženého cíle. Samozřejmě jsou negativní důsledky našich snah zpočátku frustrující, ale pak náš „líný mozek„ začne přemýšlet o tom, jak by bylo možné situaci změnit. Například já jsem byla také nespokojena, protože jsem letos nezískala titul, o kterém jsem snila dva roky, ale pak jsem si uvědomila, že do začátku června roku 2025 budu mít více času se zkouškovým otázkám důkladněji věnovat. V tomto případě prožívám eustres, který doslova znamená „dobrý stres“. Eustres je opakem tzv. distresu, který má negativní důsledky na naše zdraví. Eustres můžeme chápat jako motivaci k zlepšení situace. Obvykle se vyznačuje těmito vlastnostmi: motivuje nás, směřuje naši energii, je krátkodobý, vyvolává nadšení a zvyšuje naši výkonnost. Řekněme, že je to adekvátní typ stresu pro studium. Avšak je nutné uvědomit si, že každý z nás vnímá situaci odlišně, takže někdo může prožívat distres místo eustresu. V některých případech se distres může přeměnit na eustres. Například ztráta zaměstnání nebo rozchod s přítelem můžou být zpočátku stresující, ale postupem času mohou být vnímány jako možnost změnit a zlepšit svůj život.

Obraťme se k akademické sféře, konkrétně k samotným vědcům, kteří ve svém životě také zažívají neúspěchy. Při přípravě tohoto textu jsem narazila na článek v angličtině od Davida B. Billse nazvaný „Comments from the Editor: The Sociology of Failure and Rejection„. Autor potvrzuje fakt, že odborníci a odbornice v badatelské komunitě v určité oblasti sociologického výzkumu selhávají, např. jejich „nejlepší články„ nejsou publikovány v časopisech nebo jejich koncepce není pro danou komunitu důležitá. Všichni máme právo dělat chyby.

V následujícím odstavci se podívejme na pojem selhání z pohledu vědců. Podle psychologa Guye Winche, který často vystupuje na populární platformě TED Talks, „odmítnutí vyvolávají tak intenzivní emoční bolest, že porušují naše myšlení, plní nás hněvem, oslabují naši sebedůvěru a sebeúctu a narušují náš základní pocit sounáležitosti„. Wow, to je opravdu silná definice… vlastně to vypadá, že neúspěch je něco negativního, něco, co nás destabilizuje. Dle amerických sociologů Malpasse a Wickhama se někteří sociologové chybně domnívají, že neúspěch by měl být považován za „odchylku“ nebo „dočasné selhání systému“. Upozorňují, že neúspěch je ve skutečnosti centrální součástí společenského života, je hluboce zakořeněn ve společenském systému a účinnost systému na něm závisí. Na základě vlastních pozorování při studiu své oblíbené sociologie bych rád doplnila, že i vědy o člověku se mohou splést a koncepce vedoucích klasických sociologů už v moderním světě nedávají smysl. Proto je sociologie vědou multiparadigmatickou, protože některá paradigmata v rámci sociologie při popisu určitého sociálního jevu selhávají a některá uspějí. Hmmm… myslím, že znám téma pro svůj další článek 🤫. Možná si v příštím článku povíme něco o paradigmatičnosti 🤔.

Závěrem mohu říci, že neúspěch je součástí našeho života a bez něj bychom se nerozvíjeli a neměnili své myšlení. Každý konec je zároveň začátkem a často může neúspěch otevřít cestu k výsledkům, které předčí vaše očekávání. Někdy právě přes obtíže dosáhneme mnohem více, než jste plánovali na první pokus.

Zdroje: