Mytologie a kult Apollóna
Delfy se objevují v několika mytologických příbězích. Sám Zeus, když hledal střed světa, poslal dva orly proti sobě v opačném směru. Tam, kde se střetli, tedy v Delfách, posadil balvan a místo označil za pupek světa, omfalos. Mytologie vypráví, že Apollón na tomto místě založil věštírnu, ovšem existují i příběhy, které tvrdí, že zde věštírna existovala ještě před jeho narozením a byla zasvěcena bohyni Gaie. Apollón zde však přemohl jejího syna, draka s hadím tělem Pythona, čímž nejenže zbavil lidi útrap, ale vykonal i osobní pomstu, neboť Pythona poslala bohyně Héra, aby znemožnila Apollónovo narození. Přemožení nestvůry a založení Apollonovy věštírny je symbolem překonání archaických sil a božstev, symbolem překonání chaosu a temnoty (Apollón je často v příbězích také nazýván Foibos neboli “jasný”, přinášející světlo).
Historicky není jednoduché datovat změnu kultu, nicméně archeologové datují vznik Apollónova chrámu do 8. století př. n. l. a během 7. a 6. století byla věštírna na vrcholu své slávy. Její autoritu podporují také další mytologické příběhy a jejich pozdější zpracování v klasických tragédiích, například v příběhu o Oidipovi či v Aischylově dramatu Oresteia.
Věštby
Svou vážnost měla Delfská věštírna i mimo mytologii. Před velkým rozhodnutím věštírnu navštěvovali vojevůdci a politici, například Solón či Alexandr Veliký a také se ni odvolává Sokrates. Prostředníkem mezi Apollónem a lidmi byla ustanovena Pýthie, stará žena opojena výpary stoupajícími z díry v zemi. Její promluva se však podobala spíše nesouvislým výkřikům a bylo zapotřebí kněžích, aby její řeč interpretovali. Odpověď byla vždy přesná, ovšem někdy ne zcela jednoznačná. Jedním z nejznámějších příkladů je věštba daná lýdskému králi Kroisovi, který se měl pustit do války s perským králem. Věštba říkala, že pokud Kroisos překročí řeku Halys, zničí velkou říši. Skutečně se tak stalo, ovšem velkou říší, která byla zničena, nebyla ta perská, ale Lýdie.
Puklina v zemi, nad kterou měla údajně Pýthie sedět a pronášet věštby, se měla nacházet přímo v Apollónově chrámu, samotném centru posvátného okrsku. I přes velké snahy se však archeologům nepodařilo v těchto místech bájnou puklinu a její omamné výpary s přesností určit. Někteří badatelé se tak přiklání k teorii, že pokud byla skutečně Pýthie ve změněném stavu vědomí, pravděpodobně byl takový stav navozen inhalováním kouře ze zapáleného vavřínu.
Delfská amfiktyonie a pýthijské hry
Nepochybně jsou Delfy nejproslulejší pro svou věštírnu. Díky ní také stále více bohatly a stávaly se centrem, které sdružovalo většinu řeckých států. Vznikla zde první amfiktyonie, tedy sdružení, které sloužilo ochraně Apollónova chrámu. V čele byli zástupci členských států, kteří mimo jiné dohlíželi na dodržování posvátného míru během pýthijských her. Hry v Delfách sloužily jako připomínka Apollónova přemožení Pythona a po olympijských hrách platily za druhé nejvýznamnější. Dodnes je v delfském archeologickém areálu úžasně zachovaný stadion z 5. století př. n. l. Leží až na samotném konci či vrcholu posvátné cesty, která dosti strmě stoupá. Odměnou za výšlap je vedle stadionu dechberoucí výhled do skalnaté krajiny.
Posvátná cesta
Apollónův chrám představuje centrální bod Delf a posvátné cesty, nicméně zde není jedinou památkou, která stojí za zmínku. Začátek posvátného okrsku byl posetý pokladnicemi, které zde nechávala budovat řecká města. Dnes jsou zde trosky například Thébské pokladnice, z níž se zachovaly pouze základní kameny. Athénská pokladnice s dvěma dórskými sloupy vpředu je jedinou rekonstruovanou pokladnicí, kterou můžeme dnes vidět. Poklady bychom v ní však hledali marně. Zřejmě je většina původních artefaktů ztracena, o čemž nás informuje už Pausanias ve 2. století našeho letopočtu. Nicméně to, co bylo nalezeno najdeme v nedalekém archeologickém muzeu – například zbytky reliéfů z metop Athénské pokladnice zobrazující výjevy z mytologických příběhů o Théseovi či Héraklovi. Součástí muzejní sbírky jsou také reliéfy ze samotného Apollónova chrámu a mimo jiné výjimečně zachovalá dvoumetrová socha sfingy darovaná do Delf ostrovem Naxos, která sedí na ionské hlavici a nacházela se nedaleko pokladnice Athén.
Apollónův chrám měl původně 6 dórských sloupů po užších stranách a 15 po delších. Do dnešních dnů se částečně zachovalo pouze 6 a trosky, které můžeme vidět se datují do 4. století před naším letopočtem, neboť během své existence od 8. století byl chrám nejméně dvakrát zničen. Ještě v době Pausania byl chrám (a v podstatě celá posvátná cesta) posetý sochami, přičemž jejich celkový počet se odhaduje až na tři tisíce. Podle Pausania byl také v chrámové předsíni slavný nápis připisovaný mudrcům “poznej sebe sama” a také mnohá další poučení mudrců.
Před završením posvátné cesty u nejvýše položeného stadionu, stojí ještě divadlo postavené ve 4. století př. n. l., které patří k jedněm z nejzachovalejších antických divadel v Řecku. Zde se v rámci pýthijských her konaly také soutěže ve zpěvu. Původně byly zpěvy doprovázeny hrou na píšťalu, ale jak nás informuje Pausanias, od píšťaly se upustilo, protože “její melodie jsou naplněny žalem, vždyť píšťalami se doprovázejí pohřební zpěvy.”
Dnes si zřejmě jen těžko dokážeme představit, jakými skvosty oplývaly Defly ve svém vrcholném období, jakkoli si místo stále zachovává fascinující a posvátnou atmosféru. Je až s podivem, že místo položené na skále a nedaleká vesnice, kde dodones žije sotva tisíc lidí, si získala v srdcích tehdejších Řeků tak nesmírnou náboženskou vážnost. Existují zmínky o tom, že ještě ve 3. století našeho letopočtu se Římané snažili o jisté rekonstrukce Apollónova chrámu. Vznikla zde také římská agora a našli se sochy z římské doby. Nicméně v této době již věštírna svoji autoritu ztratila a definitivně byla opuštěna s rozšířením křesťanství.
Pohled na trosky Apollónova chrámu ze 4. století př. n. l.
Rekonstrukce Athénské pokladnice v dórském stylu
Pohled shora na divadlo a Apollónův chrám
Divadlo
Stadion na vrcholu posvátné cesty
