Kde jsou historické kořeny konfliktu, co Západ překvapilo a v čem zůstal nepoučený? Na půdě Filozofické fakulty Západočeské univerzity o tom za moderace pana děkana Davida Šance diskutovali analytička Adéla Klečková, výzkumný pracovník Michal Smetana a etnograf František Bahenský.
Festival dokumentárních filmů Jeden svět pořádal ve středu 23. 3. 2022 panelovou diskuzi k válečnému konfliktu na Ukrajině. Třebaže je dnes téma Ukrajiny probíráno ze všech úhlů a veřejný prostoj se jím zdá být přehlcen, přinesla debata řadu zajímavých postřehů.
Hned na úvod zaznělo tvrzení, jež oponuje závěrům mnoha expertů — totiž že představa ústupu Ruské federace pod nátlakem ekonomických sankcí je stejně mylná, jako že za kolapsem Sovětského svazu stál neudržitelný stav jeho hospodářství. Podle Bahenského je hranice utrpení ruského národa posunuta na západní společnosti nepředstavitelnou mez; jinými slovy si Rusové prošli takovými zvěrstvy, že zhoršení životní úrovně v důsledku války většinové veřejné mínění takřka nemá šanci ovlivnit.
Pokud bychom si chtěli zahrát na generála po bitvě, mohli bychom tvrdit, že Putin dal své zájmy najevo již před čtrnácti lety v Gruzii, potažmo v 90. letech v Čečensku. Dle Bahenského byl rozměr iracionality jeho tahů zřejmý, a dnešní činy by tak měly být méně šokující. Smetana pak popsal západní představu racionality jako do jisté míry iluzorní. Přemýšlet racionálně dle něj nutně neznamená přemýšlet jako my. Když člověk, nebo třeba válečný zločinec Putin, vychází z jiných informací, respektive z historie psané vlastní rukou, lze jeho postup vysvětlit jako logický. Teorie o Putinově zešílení dle Smetany tak nedávají mnoho smyslu.
Přituhuje, vytrvejme
Je z druhé strany něco, co svět překvapilo? Nepochybně. Jsou to Ukrajinci, nevídané odhodlání ukrajinské armády, mimořádná odvaha ukrajinského národa. Je to rychlost a jednota, s kterou reaguje západní svět. Bez podivu nezůstává ani nepřipravenost ruských jednotek. Invaze je vše, jen ne blesková a zisková. Co naopak lidstvo zvládá dle očekávání, je potřeba mít ke všemu co říci. Projevit názor — čert vem, do jaké míry kvalifikovaný. Jak přitom apeluje Smetana, nekompetentní osoba může vyvolat zbytečné emoce a pokřivit veřejnou debatu. Necháme-li o covidu mluvit zpěváky nebo o válce rusofoby — a jejich vyjádření považujeme za relevantní — demokracie to pozná. A nezůstane bez šrámu.
Extrémní podobu toho šrámu popsala Klečková na číslech o ruské společnosti: 80 až 90 procent Rusů podporuje ruskou invazi. Pro 70 procent ruské společnosti je hlavním zdrojem informací televize. Státní televize je hlásnou troubou Putina. Poměrně jednoduchá rovnice, na jejímž začátku stojí mj. i naslouchání nekompetentním lidem. A přituhuje — zbývající nezávislá média v Rusku byla zrušena, zahraniční zpravodajové staženi, za protest proti „speciální vojenské operaci“ hrozí 15 let vězení. Země se propadla do temnoty. Nevíme, co se tam děje, ale víme, že moc dobra v tom nebude.
Na pozitivní zakončení debaty nezbyla energie ani fakta. Přesto bylo hlavní poselství silné: vytrvejme. V solidaritě, pomoci, apelu; vlastnímu pohodlí, dezinformacím nebo zpěvákům-expertům navzdory.
