Leckdo si nedokáže představit jeden den bez kafe. Je to pomyslný rituál, pro někoho vášeň či nutná podmínka přežití dne. Ráno stojíme frontu na kafe jak u doktora v období chřipek. Odpoledne v kavárně zas blaženě švitoříme v kofeinovém opojení. Je pozoruhodné, kolik kaváren dokáže navzdory nynější krizi přežít. Je snad pro lidi káva důležitější než alkohol?
Chcete-li si utvrdit víru v dobré účinky kávy, dostanete přesně to, co hledáte. Káva je zdraví tvrdícím nektarem a zosobněnou ochránkyní před cukrovkou. Zahání rakovinu spolu s depresí, a ještě k tomu prý zlepšuje paměť. Pokud se vracíte z návštěvy kardiologické ambulance, dozvídáte se najednou o zužování cév, úzkostech a špatném spánku. V dobách přítomnosti mikroplastů ve vodě není však třeba řešit otázku zdravotní prospěšnosti tohoto božského nápoje.
Mnoho závisláků se shodne v jednom. A to, že je lepší hnusné kafe, než kafe žádné. Instantní, s mlékem, ledové, preso nebo turka? Hrdí válečníci zvládají i 10 šálků denně, takže se nemusíte trápit, když už vám nestačí to ranní, ale s nedočkavostí vyhlížíte další schůzku se svým miláčkem. Klasický scénář, kdy objednáváte espresso a je vám položena otázka, zdali malé nebo velké, se stává už jen zřídka kde. Mnoho lidí má dnes doma vlastní stroje či moka konvičky.
Jestliže na kávu nedáme dopustit a užíváme ji tak hojně, podívejme se na širší kontext. Michael Pollan je americký novinář, který připomíná fakta o kávě a ve své knize Caffeine: How Caffeine Created the Modern World se zabývá jejím dopadem na naši společnost. Kofein dle něj poháněl industriální revoluci a je celosvětově nejužívanější drogou, kterou mnohdy dostanou do rukou i děti. Vysvobodil nás z otěží a rytmu dne. V prvních kavárnách se dle Pollana setkávali různé vrstvy obyvatel a přirovnává je k předchůdcům internetové sítě. Káva také v menší míře nahradila neustálé pití alkoholu, což znamenalo pro západní svět stimulační vystřízlivění. Přestávka na kávu nakonec dramaticky zvýšila pracovní produkci a dovolila zaměstnancům dát ze sebe opravdu vše.
Michael Pollan nicméně nabádá milovníky kávy k malému experimentu. Každý by si měl zkusit vydržet minimálně měsíc bez kávy. Popisuje, jak jsou pro téměř celoživotního pijana první dva týdny náročné. Ranní chuť na kávu jsou jen převlečené abstinenční příznaky. Hladina kofeinu v těle klesá a my to spěcháme rychle napravit. Sám jsem si tento malý pokus vyzkoušel na vlastní kůži. V případě, že vydržíte první dny absťáku, kdy vás bolí hlava a jste unavení, nemáte ale ještě vyhráno. V momentech, kdy procházíte ulicí vyčerpáni okolo kaváren a o pauze všichni pijí kafe, jedná se o skutečnou trýzeň. Pokud však vydržíte alespoň dva týdny a dopřejete si pak vítězný šálek, možná budete překvapeni. Čeká vás několikahodinová euforická jízda, plná nápadů, zvýšené komunikace a uklízení. Při denním užívání klesá účinnost látky, to je věc známá. Proto možná krátký detox opravdu stojí za to.
